MYS DOBRÉ NADĚJE – Pavel Nováček
ÚVOD
Evropa může přijít s kvalitativně novou vizí rozvoje lidského společenství. Takovou vizí by se mohla stát idea udržitelného rozvoje. Evropa i svět totiž nezbytně potřebují změnu kurzu. Nezřízený konzum, umožněný neustálým růstem výroby a reklamou vybičovaný ad absurdum, je výrazem vnitřní prázdnoty.“
Je však naprosto legitimní obava, že takovýto způsob rozvoje, založený především na energii z fosilních paliv, nemůže při více než šesti miliardách lidí biosféra unést.
Udržitelný rozvoj je dnes uznáván jako základní globální výzva, před kterou lidské společenství stojí.
Materiální blahobyt, jak jej dnes chápeme, není realizovatelný pro většinu obyvatel planety. Přitom reklama, ale také vládní představitelé rozvinutých i rozvojových zemí navozují iluzi, že dosažitelný je.
Jak by vypadal obdobný vývoj procesu industrializace podle vzoru rozvinutých zemí v rozvojových zemích dnes, kdy na planetě žije více než šest miliard lidí, neobnovitelné zdroje jsou ze značné míry vyčerpány a biosféra vážně poškozena? Jako alternativu k této neradostné vizi jsme zmínili ideu udržitelného rozvoje. Žádné propracovanější a demokratické alternativy si nejsme vědomi.“
*Prosazování a směřování k udržitelnému rozvoji je v současnosti nejdůležitější globální výzvou.
GLOBÁLNÍ PROBLÉMY
„Mys dobré naděje“
Svět dnes potřebuje především naději, že je možné řešit všechny akutní globální problémy. Mezi nejvážnější patří následující:
Populační růst v rozvojových zemích a nadměrná spotřeba energie a surovin v rozvinutých zemích.
Nerovnoměrné a nespravedlivé rozdělení bohatství, které vede k eskalaci napětí v rozvojových zemích a k napětí mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi.
Poškozování životního prostředí, které zahrnuje ztrátu biodiverzity, včetně kulturní diversity, odlesňování, desertifikaci, nedostatek vody, degradaci půdy, znečištění atmosféry a klimatické změny.
Násilí ve světě, včetně hrozeb regionálního nukleárního konfliktu, terorismus, organizovaný zločin, pohrdání lidskými právy, militantní náboženský fanatismus a národnostní a etnická nesnášenlivost.
Neefektivnost nadnárodních politických a ekonomických nástrojů a institucí.
Kořeny globální krize
Spotřeba přírodních zdrojů a energie roste nyní exponenciálně. A exponenciální růst v sobě skrývá velké nebezpečí. Například spotřeba energie stoupá v posledních šedesáti letech o 3-4 procenta ročně. Doba zdvojnásobení spotřeby energie je tedy 17 – 23 let. Exponenciální růst je v prostorově ohraničeném systému (jakým planeta Země je ) z dlouhodobého hlediska neudržitelný.
Populační problémy
Dnes žijí na Zemi 6,3 miliardy lidí.V rozvojových zemích, to znamená v zemích chudých, neindustrializovaných, žije přes osmdesát procent světové populace. Nejsilnější populační ročníky jsou dnes ty nejmladší, lidstvo je mladé. Pokud se nepodaří zastavit exponenciální růst, stává se počet lidí pro budoucnost časovanou bombou.
Cesty zvládnutí demografické hrozby spočívají v zavedení zdravotní péče spojené s nadějí na přežití dětí, emancipace a vzdělání žen, znalost a užívání antikoncepce, plánované rodičovství a ve výsledku „zdravé sexuální chování“.
Osvědčeným demokratickým způsobem, který vede k omezení růstu populace, je ekonomický rozvoj.
S počtem obyvatel na Zemi je spojována také otázka potravinové zabezpečenosti. Uživí planeta lidstvo? Zatím je potravin dost, jsou však zoufale nerovnoměrně produkovány a distribuovány.
Od padesátých let jsme byli schopni zvyšovat potravinovou produkci díky mechanizaci, chemizaci, genetickému šlechtění odrůd. Říkalo se tomu „zelená revoluce“, a potravin opravdu třicet let přibývalo rychleji než lidí na Zemi. To však nemůže jít do nekonečna. Spotřeba pesticidů se od padesátých do poloviny osmdesátých let zvýšila dvaatřicetkrát, spotřeba umělých hnojiv devětkrát, ploch zavlažovaných polí dvakrát.
To už zopakovat nepůjde. Jednak je to energeticky nesmírně náročné. A i kdybychom dnes do půdy sypali více a více pesticidů nebo umělých hnojiv, výnosy se podstatně nezvýší. Půda je již chemicky promořená.
Nerovnoměrné rozdělení bohatství
Pětina světové populace spotřebovává osmdesát procent nerostných zdrojů, devadesát procent energetických zdrojů a produkuje podobné množství odpadů.
Tři pětiny světové populace v 61 nejchudších zemích získávají jen šest procent světového příjmu, to je méně než dva dolary za den.
450 lidí vlastní dohromady jmění, které je stejné jako jmění čtyřiceti pěti procent populace s nízkými příjmy.
Pokud 450 světových miliardářů (v amerických dolarech) vlastní stejný majetek jako tři miliardy lidí žijících v chudobě, děje se něco špatně.
Rozdíly mezi bohatými a chudými se propastně zvětšují a vzniká napětí, které hrozí, že uvrhne celé regiony do chaosu a násilí.
Globální bezpečnost
Klíčovým pojmem pro prosazování míru na Zemi je bezpečnost. Ta už zdaleka není chápána pouze ve vojenském smyslu, ale spíše jde o složité proplétání ekonomických, sociálních, politických, vojenských, ale také environmentálních aspektů.
Levnější a účinnější než řešení důsledků je prevence. Platí to jak v oblasti bezpečnosti, tak v oblasti životního prostředí, respektive environmentální bezpečnosti (environmental security).
Politický systém
Parlamentní demokracie zabraňuje monopolu moci, což je nesmírně důležité. Zároveň však není zcela imunní vůči potenciálnímu zneužití zmanipulovaným davem a existuje tu také riziko zneužívání moci menšinami specialistů, profesionálních politiků, majících do jisté míry monopolizovaný přístup k informacím a monopolizované právo rozhodovat. Jedním z možných přístupů, jak toto nebezpečí eliminovat, je participativní (účastnická) demokracie. Jedná se o způsob vlády, kdy veřejnost v jednotlivých případech rozhoduje (nebo se alespoň na rozhodování podílí) sama. Účast na rozhodování byla dříve problematická proto, že nebylo možné zajistit fyzickou přítomnost občanů na určitém místě v daný čas. To však přestává platit díky ohromnému rozvoji telekomunikací a počítačových sítí.
Dnes je technicky možné, aby se obyvatelé města, regionu, státu a případně i nadnárodních uskupení zúčastnili prostřednictvím komunikačních prostředků jednání a rozhodování o problémech, které se jich dotýkají. Rozvoj telekomunikací a vstup společnosti do informačního (postindustriálního) věku tedy umožňují a podporují rozvoj participativní demokracie.“
GLOBÁLNÍ ŘÍZENÍ
Abychom dosáhli přijetí globální odpovědnosti a z toho vyplývajícího globálního řízení, budeme potřebovat vedení, které bude schopno vidět za horizont nejbližšího volebního období a také za horizont nejbližší státní hranice.
Reforma Organizace Spojených národů
Na OSN by měl jednou nějakou mikroskopickou částkou svého výdělku přispívat co nejpřímější cestou každý obyvatel planety, aby bylo jasné, že tuto organizaci si zřídilo lidstvo samo pro sebe.
Mělo by tedy být založeno globální fórum, jehož posláním by bylo řízení v oblasti ekonomické, ale také sociální a ekologické jak vyplývá z Vavrouškova návrhu čtyř pilířů (ještě bezpečnostní) činnosti OSN.
Globální ekonomické řízení
*Nelze zpochybňovat erudici odborníků a řídících pracovníků z vyspělých zemí, na druhou stranu by nejrozvinutější země měly mít už dnes odvahu přiznat rozvojovým, avšak ekonomicky silným státům větší váhu a přizvat je k větší odpovědnosti v rámci nadnárodních institucí.
Financování globálního řízení
Globální úroveň by byla vhodná pro prosazení globální daňové reformy a ekologických daní. Ekologická daňová reforma a ekologické daně jsou těžko prosaditelné na národní úrovni.
GLOBÁLNÍ PARTNERSTVÍ PRO ROZVOJ (GPR)
Většina rozvojových zemí nemá tradici podnikání a industriálního vývoje. Proto úsilí o rozvoj bude muset být mnohem větší a komplexnější, než tomu bylo v případě Marshallova plánu, proto se novému projektu rozvojové pomoci říká „Globální partnerství pro rozvoj“.
Mezi projekty s nejlepším poměrem „nákladů a výnosů“ patří mezinárodní kulturní, vzdělávací a vědecké výměny, přístup k informačním technologiím, zvláště internetu, a imunizační programy.
Politické překážky se týkají donorských zemí, zatímco institucionální překážky se týkají mezinárodních organizací, jako je OSN, a také zemí přijímajících pomoc. Další bariérou je nedostatek infrastruktury.
Klíčové předpoklady pro úspěšnou implementaci GPR představují především:
respektování lidských práv a mezinárodního práva v zemích příjemce pomoci;
projekty, které jsou dostatečně dlouhodobé a intenzívní, aby přispěly k podstatné změně.
Jaké jsou hlavní motivace Globálního partnerství pro rozvoj
Hrozí nebezpečí, že země rozvinutého Severu se stanou „ghettem bohatých“.
Pokud lidé v chudých regionech nemají naději na lepší budoucnost ve vlastní zemi, velké migrační vlny zaplaví okolní země. To bude umocněno růstem tzv. ekologických uprchlíků, zejména v důsledku klimatických změn a zvýšení hladiny oceánů. Proto je v zájmu naší vlastní bezpečnosti využít znalosti a technologie k tomu, abychom napomohli prosperitě i v ostatních zemích světa dříve, než se lidé v těchto zemích stanou uprchlíky a sociálními případy v západních zemích.
GPR je zisková investice do naší společné budoucnosti. Je to příklad tzv. „win-win“ strategie (strategie, kde každý získá).
Jaké jsou hlavní cíle Globálního partnerství pro rozvoj
Jedním z klíčových cílů rozvojové pomoci, a zároveň předpokladem pro začlenění země do Globálního partnerství pro rozvoj, je vybudování efektivního a spolehlivého statistického úřadu, který by poskytoval aktuální a věrohodná data, jež by byla kompatibilní se světovými databázemi (Světová banka, UNDP).
Jaké jsou předpoklady pro úspěšnou implementaci Globálního partnerství pro rozvoj
Dnes potřebují rozvojové země investice do vzdělání a školené lidi, aby zvýšily lidský kapitál.
Pouze země s rozvinutým systémem dobrého vládnutí a zdravou sociálně-ekonomickou politikou jsou schopny efektivně využít přicházející finanční zdroje.
Projekty GPR by měly být založeny více na kontraktech a vzájemné spolupráci a závislosti, než na rozvojové pomoci.
Finanční prostředky, které bude projekt GPR schopen získat, nebudou pravděpodobně dostatečné k tomu, aby mohl být implementován celosvětově najednou. Proto bude nejspíše muset být zpočátku vybráno několik zemí, kde se projekt rozběhne jako první. V průběhu času by se tyto první země měly stát „katalyzátorem změny“. To znamená, že by se měly postupně transformovat z příjemce pomoci na „vynořujícího se dárce pomoci“.
Jak by mělo být Globální partnerství pro rozvoj implementováno
Tyto sociální a kulturní změny jsou dlouhodobým úkolem a mohou trvat snad dvě generace, tedy asi čtyřicet let.
Financování rozvoje
Podle odhadů OSN by poskytnutí přístřeší, pitné vody a alespoň jednoho jídla denně pro dvě miliardy lidí, jejichž denní příjem je menší než jeden dolar, stálo přibližně 13 miliard dolarů ročně.
Dětský fond OSN (UNICEF) odhaduje, že zajištění základního vzdělání pro všechny by stálo asi sedm miliard dolarů ročně po dobu alespoň deseti let. Pro srovnání, je to částka, kterou každý rok Američané utratí za kosmetiku nebo Evropané za zmrzlinu.
Mark Hergsgaard (43) cituje Jeremy Leggetta, když tvrdí: „Cena za záchranu dvou třetin Amazonského pralesa je tři miliardy dolarů, podle odhadů z roku 1989. Zrušte výrobu šesti bombardérů „Stealth“, a máte stejnou částku.“
Světová banka odhaduje, že splnění rozvojových cílů do roku 2015 bude vyžadovat asi padesát miliard dolarů. Další tři až čtyři miliardy dolarů by byly třeba ročně na humanitární pomoc a dvacet miliard dolarů na péči o globální společné zdroje (na rozdíl od pěti miliard dolarů ročně vyčleňovaných dnes).
Prevence je vždy efektivnější a levnější než náprava škod.
Existuje řada příkladů možného financování Globálního partnerství pro rozvoj (zrušení dluhu rozvojových zemí, Tobinova daň, rozvojová pomoc, poplatky Mezinárodnímu měnovému fondu, globální daň, poplatky za užívání společného dědictví, snížení výdajů na zbrojení, zrušení environmentálně škodlivých dotací atd.). Schází však zatím kolektivní vůle využít těchto prostředků k dobrým cílům.
V počátku by mělo pravděpodobně GPR jen omezený počet pilotních projektů a hospodařilo by s omezenými zdroji. Cílem těchto několika prvních let by bylo naučit se využívat prostředky efektivně pro koordinovanou a účinnou akci. „Velké peníze“ by mohly přijít později, snad z budoucí globální daně, Tobinovy daně nebo z jiného finančního zdroje.
Historie má příklady úspěšných projektů
Lidstvo může dosáhnout velkého pokroku, když se soustředí na konkrétní a jasný cíl (a to se netýká jen technologie).
Řada příkladů ukazuje, že národy či lidstvo jako celek je schopno odvážných vizí a je v našich silách realizovat smělé projekty. Bohužel, někdy schází politická vůle a prozíravost. Dnes čelíme akutním výzvám – především boji s chudobou a ochraně přírodních zdrojů Země.
Soutěž o politický vliv by se v dobrém smyslu mohla stát katalyzátorem pro „závod“ – úsilí o záchranu Země.
Podpora počítačové gramotnosti a užívání Internetu v rozvojových zemích
Internet je velkou výzvou pro oblast vzdělání. Může zpřístupnit informace i vzdělání mnoha lidem v rozvojových zemích. Nicméně má v sobě také potenciální nebezpečí zvýšení propasti mezi chudými a bohatými částmi světa.“
Japonsko mělo v úmyslu zásobovat masivně rozvojový svět svými počítači v rámci rozvojové pomoci. Taková pomoc ale může být kontraproduktivní pro lidi, kteří jsou negramotní a nemají zkušenost ani s telefonem. Proto na summitu představitelů G8 v Okinawě Japonci nabídli, že vynaloží 15 miliard dolarů na výcvik počítačových expertů (v průběhu pěti let), kteří budou učit obyvatele rozvojových zemí využívat počítače a Internet.
V rozvojových zemích je však problémem také infrastruktura.
Vytváření spravedlivých podmínek pro šíření Internetu v rozvojových zemích vyžaduje obtížná politická vyjednávání. Nejlepší metodou může být „metoda cukru a biče“. S některými nedemokratickými zeměmi dohoda v blízké budoucnosti nebude možná, proto bude muset být přijata „vícerychlostní struktura“ šíření internetové gramotnosti.
Je nezbytné mít k dispozici prvotřídní profesionální vyjednavače v rámci Globálního partnerství pro rozvoj.
ZÁVĚR
Existuje mnoho překážek, které budou bránit implementaci Globálního partnerství pro rozvoj, ale tou nejvýznamnější je nedostatek vůle. Tarja K. Halonen, prezidentka Finska, to vyjádřila na Miléniovém summitu v New Yorku v září 2000 následovně: „Známe fakta. Víme, co chceme. Víme, jak toho dosáhnout. Vše co potřebujeme, je vůle to udělat.“ (34)
Aby se stalo Globální partnerství pro rozvoj úspěšným, musí být velké úsilí věnováno popularizaci a snad i reklamě tohoto programu. Marshallův plán měl zvláštní „Informační program“ ve svém ústředí v Paříži, s tiskovou kanceláří, oddělením dokumentárního filmu, rozhlasovou sekcí, fotografickou sekcí, oddělením pro přípravy výstav a sekcí pro výzkum veřejného mínění. Cílem bylo získat pozornost a sympatie veřejnosti.