Ing. Jan Zeman, CSc., Praha 4. 11. 2019
Revoluce v ochraně klimatu nehrozí, Naše pravda 44, Halo n. 18. 11. 2019
Tu a tam čtu, že mezinárodní hnutí Extinction rebellion (ER) chystá revoluci v ochraně klimatu. Z vyjádření některých aktivistů hnutí ER je opravdu možné na klimatickou revoluci usuzovat. Ve Velké Británii dokonce zaznělo, že svrhnou vládu a že přitom poteče krev. Mám za to, že jsou zjevně mimo realitu. Nevnímají ani tu zásadní skutečnost, že většina britských elit již čtvrtý rok sabotuje vůli voličů projevenou v referendu o brexitu, prý si s jeho výsledky mohou vytřít něco... Je přitom zřejmé, že do chvíle realizace brexitu nelze od britské vlády čekat vůbec nic. Nejen v oblasti ochrany klimatu.
Mám za to, že klimatická revoluce ze strany ER ani odjinud nehrozí. Totiž, revoluce vyžaduje revoluční program. Nestačí vytyčit jistě chvályhodný cíl odvrátit světovou klimatickou katastrofu, resp. zásadně zredukovat antropogenní emise skleníkových plynů, v prvé řadě oxidu uhličitého a metanu. Je nutné také říci, jak by se měl onen vytyčený cíl naplnit. Aspoň trochu reálnou cestu k zásadní redukci antropogenních emisí skleníkových plynů ale nemají ani vlády jednotlivých států, ani jejich odborné zázemí, ani jejich akademická a komerční sféra. Inu, do nereálných schémat neoliberální ekonomie se nevejde. Zvláště pak společensko vědní výzkum je ve vyspělých státech stále více mimo realitu. Že tu cestu neznají ani aktivisté z ER, ani z jiných nevládních ekologických organizací, nepřekvapuje. Protesty „naslepo“ ale klesají na úroveň „klimatické Grety“, která systematicky uráží mocné tohoto světa. Pravda, v podstatných věcech k pokroku většinou nedochází ani po dobrém, ani po zlém. Obvykle rozhoduje často brutální síla, nikoliv řeči o pravdě a lásce, svobodě a demokracii či o potřebě chránit klima. Zoufalé protesty ve stylu „tak s tím konečně něco dělejte!“ v případě nízko položených, stoupajícím mořem zatápěných ostrovů v tropech chápu. Nemohou ale příliš pomoci. Může se stát, že pod rouškou ochrany klimatu budou prosazovány hodně perverzní věci. Naši potomci naši generaci proklejí, protože jim zanechala špatně obyvatelné životní prostředí. Pokud ale světovou klimatickou katastrofu nepředstihne světová jaderná válka, po níž případní přeživší budou závidět těm zahynuvším.
Ano, boj za přežití lidstva na Zemi začíná bojem proti neospravedlnitelným válkám a obrovské militarizaci, jež v loňském roce pohltila asi 1 800 mld. US dolarů. Ve zbrojení ale suverénně vedou USA. S dalšími západními státy mají lví podíl na nákladech na zbrojení. Takové protesty se ale v rámci boje za klima neobjevují. Divné.
Je mnoho signálů o totální neschopnosti přijímat a realizovat účinná opatření na ochranu klimatu v Česku i v zahraničí. Dočetli jsme se, že nedaleko Ministerstva životního prostředí v Bělocerkevské ulici v Praze aktivisté hnutí ER zastavovali osobní auta a ne moc slušně domlouvali řidičům. To by nestálo za zmínku, kdyby tak nečinili v den národního smutku za zesnulého mistra Karla Gotta. Takové věci nelze ve slušné společnosti ignorovat. Tím si sympatie veřejnosti zcela jistě nezískají. Plně platí i pro Gretu.
Skoncovat s uhelnou energetikou?
Objevil se požadavek na prakticky okamžité zavření dvou uhelných elektráren v ČR. ČR to prý bez problémů unese. Nevládní ekologové energetici vzápětí přidali požadavek zavřít všechny uhelné elektrárny v ČR do roku 2031 a nestavět další bloky jaderných elektráren. Atomku v Dukovanech můžeme prý provozovat jen do roku 2035. Po té ji prý musíme bez náhrady zavřít. Prý to není pro ČR žádný problém.
Ach, ta matematika! Dámy a páni z ER, ale také vedení EU nebo generální tajemník OSN, počítají jen emise skleníkových plynů z uhelné energetiky. Nepočítají emise skleníkových plynů oxidu uhličitého a metanu, které ve velkém provází těžbu a spalování ropných a plynných paliv! Nebo kopou za ropnou a plynovou lobby proti loby uhelné a jaderné! Tedy, nerozumím způsobu jejich uvažování.
Dlouhodobý zuřivý protijaderný postoj nevládních ekologů energetiků je znám. Čarování, jak se chybějící energie buď nevyveze (zatím, ale pak se bude muset vyrobit jinde) nebo ušetří (že reálnou cestu k razantním úsporám paliv a energie dosud nikdo nejen v ČR ani nenačrtnul, prý také nevadí) nebo nahradí obnovitelnými zdroji. Že tak nepostupuje ani lídr využívání obnovitelných zdrojů energie – lidová Čína? Prý také nevadí.
Co takhle razantní úspory paliv a energie?
Základním zdrojem ochrany klimatu je razantní absolutní snižování spotřeby paliv a energie. Nestačí ale úspory paliv a energie ve výrobě, ke kterým vesměs docházelo a dochází. Nutné jsou razantní úspory paliv a energie ve spotřebě domácností, zejména těch vysoko příjmových. Obrovskou hmotnou konzumní spotřebu ke spokojenému životu lidé opravdu nepotřebují. Nesmí jim ale komerční reklama neustále vtloukat do hlav, že ke svému (údajnému) štěstí potřebují všechno možné a nemožné. Konzumní společnost má obrovské nároky na výrobu a spotřebu paliv a energie, surovin a materiálů atp. Zásadně ohrožuje mimo jiné klima. Náprava zde má ale háčky. Jednak vládnoucí, spíše samoúčelně se rozvíjející kapitál musí expandovat, takže musí i obelhávat obyvatelstvo i společnost, že potřebuje všechno možné a nemožné, aby se ekonomika tzv. točila. Jednak se s takovým programem nedají vyhrát svobodné volby, které bývají vesměs střetem velkých peněz, populismu a pomluv. Ruku na srdce, kolik těch protestujících mladých je v zájmu ochrany klimatu ochotno se zřeknout energeticky náročné klimatizace, nejen pro klima mimořádně zhoubného ježdění osobními auty atd.?
Tragédie zprávy Pačesovy komise
Po roce 1989 byl jediný solidnější pokus o vyváženou energetickou politiku ČR – Zpráva tzv. Pačesovy komise v roce 2008. Výsledný materiál byl ale zásadně znehodnocen, neboť zástupci Strany zelených do něj prosadili zásadní růst spalování biomasy v ČR v podmínkách nesoběstačnosti ČR v potravinách našeho klimatického pásu, čímž dali munici k ostřelování a následnému potopení celé Zprávy. Budeme ještě více plundrovat beztak těžce poškozenou zemědělskou a zvláště pak ornou půdu (máme ji prý dost), ještě více budeme těžit naše lesy a budeme to vydávat za vytváření trvale udržitelné energetiky!
V letech 2008-10 česká politická elita ochránila obří, převážně fotovoltaický tunel do kapes spotřebitelů elektřiny. ČR se s ním není s to vypořádat dodnes. V čele tohoto úsilí stál ministr životního prostředí a předseda Strany zelených Martin Bursík, ale jeli v něm i mnozí další vrcholoví politici, zejména z řad ministrů a poslanců. Jak hloupá byla zelenými prosazovaná orientace na biomasu, ukazuje jednak současná rychle postupující zkáza zejména smrkových lesů v ČR (i o tu se zelení zejména na Šumavě přičinili), jednak stupňující se ničení orné půdy, které na jižní Moravě podle všeho přechází již do závěrečného stadia, kdy se „oře kámen“ a úrodu žerou přemnožení hlodavci. Proti hlodavcům lze jistě zasáhnout i použitím jedů. Problém je ve skutečnosti, že tím dorazíme to málo živé, co v půdě ještě zbylo.
Nová spása?
Tito často stejní lidé, kteří neměli ani tu slušnost se za své zjevné omyly a jimi způsobené tragédie omluvit, nyní tvrdí, že nás spasí fotovoltaické a větrné elektrárny. Ani několikeré přivedení naší elektroenergetiky na pokraj blackoutu německými větrnými elektrárnami od pobřeží Severního moře jim nic podstatného neříká. Ani tvrzení, že svými náklady asi 3 Kč/kWh u nových fotovoltaických a větrných elektráren se tyto již vyrovnaly cenám elektřiny z konvenčních zdrojů, nesedí. Neberou totiž v úvahu náklady na distribuci elektřiny včetně udržování elektrizační sítě v nepřetržitém provozu. Pokud výrobce elektřiny z fotovoltaické nebo větrné elektrárny svou elektřinu také spotřebuje, může kalkulovat s oněmi třemi korunami. Pokud ji dodává do sítě, nemůže zejména při větším množství této elektřiny náklady sítě ignorovat.
Nutný je zásadní rozvoj kolejové dopravy
Situace je neřešitelná, pokud se neomezí rozsah dopravních potřeb a zejména pokud se podstatná část přepravních toků z aut a letadel nepřevede na vlaky a další kolejovou dopravu. Zatím ale mezi cíli EU stále figuruje „úsilí o co nejlepší podmínky pro mobilitu osob i zboží“, tj. o maximalizaci přepravních toků. Co je ještě podivnější, některé projekty rozvoje kolejové dopravy napadají a někdy i blokují někteří nekvalifikovaní ochránci životního prostředí.
Ve Velké Británii se terčem ER stal projekt výstavby vysokorychlostní trati z Londýna do Glassgowa. Ano, zabere jisté množství zemědělské půdy a zcela jistě jí padne za oběť i jistý, nikoliv malý počet stromů. Chápu, že lesů má Británie velký nedostatek, neboť si je vykácela a přísně ctí soukromé vlastnictví. Ale to by měli řešit výsadbou nových lesů, i kdyby se měla pro tento účel půda vyvlastňovat za náhradu. Pokud se má aspoň trochu omezit přebujelá, energeticky a emisně náročná letecká a silniční doprava, vysokorychlostní vlaky budou nutné. Tyto vlaky samozřejmě potřebují vysokorychlostní tratě.