KODAŇ A LEVICE 3

Miloš Pick – Manifest

Zatímco od šedesátých let selhaly pseudosocialistické systémy, založené na téměř výlučné úloze státu v ekonomice, dnes, obdobně jako v krizi třicátých let, selhává naopak kapitalismus, založený na téměř výlučné úloze trhu. Tento trh selhává jak při „čistění“ ekonomiky od plýtvavého konzumu, jehož symbolem je soudobá neudržitelná podoba individuálního automobilismu, tak při osvojování nových znalostních, nehmotných faktorů růstu a i při rozvoji nejchudšího světa. (Pick – Manifest (11))

Tlumení nejen důsledků, ale i překonání prvotních příčin této krize vyžaduje překonání tohoto systému. Na troskách obou uvedených krajností by si již konečně měla podat ruku neviditelná ruka trhu s viditelnou, proti současnosti účinnější veřejnou rukou znalostní společnosti svobody, blahobytu a mírového soužití, rozvíjené v globálním měřítku zejména v těchto hlavních směrech: (Pick – Manifest (11))

1. Rozvíjení rodícího se vícepolárního světa, umožňujícího vyvažování a postupně i kooperaci a koordinaci zájmů jednotlivých regionů, místo dosavadního jednopolárního světa, převážně podřízeného zájmům jediné supervelmoci. (Pick – Manifest (11))

2. Překonávání asymetrické, nevyvážené liberalizace světového obchodu. Ta méně vyspělým zemím ponechává jako jedinou ochranu osvojování složitějších výrob a služeb extrémně nízké kursy jejich měn. Touto politikou levné práce diskriminuje země méně vyspělé a současně podřezává konkurenceschopnost zemí vyspělých, což je patrně prvotní příčinou této krize. (Pick – Manifest (11))

3. Veřejná vlastnická kontrola hlavních bank – umožněná i obrovskými finančními injekcemi z veřejných rozpočtů - je patrně nezbytná i k překonání krize. Do budoucna se otvírá otázka veřejné vlastnické kontroly i ve značně zmonopolizovaných odvětvích, jako zejména v energetice, vodním hospodářství, spojích a veřejné dopravě – a to i s hlediska ekonomické bezpečnosti. Týká se to i lokálních monopolů, jako jsou vodárny a kanalizace. Veřejná vlastnická kontrola několika stovek největších nadnárodních společností, které dnes dominantně ovládají světovou ekonomiku i politiku, se dlouhodobě stává podmínkou soutěžních trhů. (Pick – Manifest (11))

4. Překonání extrémní deregulace trhů – počínaje finančními trhy. Ta patřila ke spoušťadlům krize a dnes je již široce uznávanou podmínkou ekonomické stabilizace. Současně je nezbytná intervenční politika jak makroekonomická k usměrňování souhrnné poptávky, tak i mikroekonomická k podpoře konkurenceschopnosti osvojovaných produkcí. (Pick – Manifest (11))

5. Obrat od dosavadního neudržitelného, do značné míry kvantitativního ekonomického růstu, založeného na zvyšování množství výrobků a služeb, k růstu kvalitativnímu, založenému na zvyšování znalostí, vtělených do jednotky výrobku a služeb, tedy do jednotky hmoty a energie. (Pick – Manifest (11))

To vyžaduje na jedné straně podporu rozvoje znalostí, a to převážně solidárně poskytovanými veřejnými službami zdravotní a sociální ochrany a zejména systémem vzdělávání, překonávajícím sociální síto v přístupu mozků ke znalostem. Možná i pomoc méně vyspělým zemím časovým omezením duševního vlastnictví. (Pick – Manifest (11))

Na druhé straně i tlumení spotřeby hmoty a energií ekologickým zdaněním, odrážejícím jak vzácnost přírodních zdrojů - energií, vody a surovin - tak i náklady na ozdravování životního prostředí; možná také tlumením nadměrného zkracování životnosti produktů i nadměrné nákladní dopravy. (Pick – Manifest (11))

6. Využití soudobého typu technického rozvoje ve vyspělých zemích, umožňujícího překrývat růst produktu růstem produktivity bez růstu zaměstnanosti tak, aby rozšiřoval volný čas místo dosavadního zvyšování nezaměstnanosti. Příští etapou – po překonání krize – může být patrně zavádění čtyřdenního pracovního týdne. (Pick – Manifest (11))

7. Překonávání extrémní polarizace příjmů za práci - kdy nejvyšší již dosahují čtyřistanásobku průměru (USA) - která se zcela odpoutala od účelné motivace výkonu, a to především v důsledku přesily kapitálu v poměru k práci. K vytvoření rovnováhy sil rozvíjet společenské tripartitní vyjednávání i účast práce na rozhodování a vlastnictví podniků. Nezbytné je i progresivní zdanění těchto příjmů. (Pick – Manifest (11))

8. Prohlubování politické demokracie, která vznikala před dvěma staletími, kdy moc ekonomická – moc kapitálu - byla slabá. Dnes, kdy neregulovaná moc kapitálu je silnější než stát, je uvedená kontrola největších nadnárodních společností i dalších hlavních strategických ekonomických subjektů podmínkou i politické rovnováhy a účinnosti demokracie. (Pick – Manifest (11))

9. Překonávání mediokracie, kterou umožnil zejména technický rozvoj masmédií. Ta již přestávají být „hlídacím psem“ svobody slova a stávají se ve značné míře kapitálově náročným monopolizovaným „podnikáním s pravdou“. Proto je nutné posilovat roli solidárně hrazených, zejména veřejnoprávních medií, kontrolovaných volenými orgány – nikoli samozvanými klikami – i kapitálově méně náročnou, svobodnější „blogosféru“. (Pick – Manifest (11))

10.Sledování možnosti dlouhodobě přecházet - s technickým rozvojem spojů - od zastupitelské k přímé demokracii. (Pick – Manifest (11))

Kapitalistický světový systém vyvolal největší geografickou polarizaci bohatství a privilegií, jakou naše planeta dosud poznala. A nejvyšší prioritou světové levice musí být radikální zmenšování této trhliny tak rychle, jak je jen možné. Není to ale jediná trhlina, která si vyžaduje pozornost. Jsou zde všechny ostatní, o nich už hovoříme velmi, velmi dlouho: třída, rasa, etnická příslušnost, pohlaví, generace. Zkrátka musíme se chopit otázky rovnosti jako věci, s níž se opravdu dá něco udělat. (Wallerstein (19))

MILAN VALACH

Kořeny dnešních problémů nespočívají jen v konkurenci na trhu. Příčina krize spočívá především v povaze subjektů na tomto trhu si konkurujících. Jak jsme již viděli, dominance jednoho soukromého zájmu (zájmu elitního, menšinového vlastníka) nad zájmy všech ostatních určuje povahu podnikatelského subjektu jako celku, redukuje jeho cílovou funkci na jediný rozměr – zisk – a pro tento účel jsou formováni i jednotliví lidé. (s.340) (Milan Valach (18))

Zaměstnanecké vlastnictví je pak tím, co vytváří vnitřní motivaci firmy k ekologicky pozitivnímu chování. Její cílová funkce se tak stává komplexnější a je vedle zisku obohacována mimo jiné i o z našeho hlediska podstatnou dimenzí ekologickou. (s.344) (Milan Valach (18))

Souhrnně řečeno, participativní podnik je institucí dávající prostor pro rovnoprávné uplatnění zájmů všech jejích členů. V klasické podobě nutí logika systému vlastníka k důrazu jen na zisk, a zaměstnance k orientaci především na mzdu, tedy k uplatňování jen části jejich přirozených zájmů. Participativní podnik založený na spolupráci nejen že umožňuje, ale také vyžaduje uplatnění všech čtyř stránek lidské existence, tj. vztahu člověka k sobě samému, druhým lidem i přírodě, a to v dlouhodobé perspektivě, neboť se jedná o místo pro život pro něj i jeho děti. Ekologizaci ekonomiky je proto takto možné založit na vlastních zájmech lidí, kteří zde nesledují již jen část svých zájmů jako dosud, ale usilují o jejich komplexní uspokojení. (s.345) (Milan Valach (18))

Tím se vytváří proces hlubinné změny lidské společnosti měnící vztah člověka k člověku i lidí k přírodě, který lze podle mne shrnout v pojmu participativní společnosti. (s.345) (Milan Valach (18))

Tato snaha o radikální humanizaci lidské společnosti je reálným projektem naplňujícím se již dnes ve snahách rozvinout parlamentní demokracii v demokracii participativní – přímou – a překročit nespravedlnost a nehumánnost klasického soukromého vlastnictví soukromým vlastnictvím zaměstnanců. Taková změna vlastnictví podniku ruší odcizení člověka ve všech jeho dimenzích, a má proto komplexní, nikoliv tedy jen bezprostředně ekologické účinky. (s.345) (Milan Valach (18))

Jednostranný vztah kapitalistického soukromého vlastníka (akcionáře) očekávajícího pouze zisk, a to co nejdříve, je nahrazen komplexním vztahem zaměstnance k firmě, od níž očekává nejen mzdu, ale také podmínky pro svou seberealizaci v práci i ve vztazích se spolupracovníky. Pochopitelně očekává i takové chování firmy, které neničí prostředí, v němž on sám žije a v němž žijí jeho přátelé a budou žít jeho děti. Praktické zkušenosti ukazují, že demokratické podniky jsou vysoce ekologické i tím, že využívají energii, kapitál a materiály obezřetně a šetrně. (s.346) (Milan Valach (18))

Avšak co je skutečně významné, je to, že lze očekávat hodnotovou úplnost člověka-zaměstnance, jeho přeorientaci z jednorozměrného materialismu konzumu na humánní materialismus člověka jako projevu jeho obnovené bytostné souvislosti se světem, a to ve všech jejích rozměrech. (s.347) (Milan Valach (18))

Skutečně práce je pro člověka jednou z nejdůležitějších částí jeho života, která mu zabírá více času, než kterákoliv jiná. Dahl upozorňuje, že je to právě ona, kdo ovlivňuje příjem, spotřebu, úspory, postavení, přátelství, volný čas, rodinný život, osobní svobodu, sebeúctu, a uvádí ještě mnoho dalších věcí, jež jsou určovány a ovlivňovány naším každodenním pobytem na pracovišti.

Jestliže v době globální ekologické krize můžeme veškeré své naděje skládat jen v lidské tvůrčí schopnosti, v lidskou imaginaci, lze doufat, že egoisticky orientovaná imaginace konzumní společnosti zde bude nahrazena imaginací solidární.(kurzíva MV) Neboť respekt k sounáležitosti, k naší vzájemné závislosti, přestává být pouhou mravní výzvou a stává se bezprostředně žitou skutečností, která je vytvářena lidmi samými na základě rovnosti a svobodné spolupráce. Solidarita pak již není zvnějšku kladeným požadavkem, ale vnitřním postojem, v němž se člověk dívá sám na sebe jako na součást celku lidské společnosti, a současně jako na svobodného jedince. (s.347) (Milan Valach (18))

Forem vnitřního uspořádání zaměstnanci vlastněného podniku je mnoho. Je otázkou teoretických diskusí, ale především praktických zkušeností, které z nich se osvědčí. Je docela dobře možné, že to nebude jediná organizační forma. Z našeho hlediska je samozřejmě žádoucí, aby se například podíl na řízení firmy určoval systémem jeden člověk, jeden hlas. (s. 348) (Milan Valach (18))

Stalo se však zřejmým, že úspěšný přechod na tuto demokratickou formu vlastnictví potřebuje zákonnou a daňovou oporu ze strany státu a vytvoření celé řady podpůrných struktur: úvěrových, školících, poradenských atd. Ve skutečnosti se ovšem nejedná o nějaké zvýhodňování zaměstnanců, ale o vyrovnání historicky vzniklé nerovnosti, kdy vlastnicko-mocenské elity akumulovaly nejen bohatství, ale také vytvořily síť vztahů vzájemné podpory se značným vlivem na stát (jak jsme viděli již na začátku této knihy) i na sdělovací prostředky. (s. 348)(Milan Valach (18))

… Tato zkušenost ukazuje, že demokracie při řízení podniků není možná, pokud není součástí pluralitní demokratické společnosti. Demokracie v podnicích a demokracie v politice, tj. při správě celé společnosti, jsou vzájemně provázány. (s.349) (Milan Valach (18))

Tento vztah platí obousměrně: úspěšné prosazení zaměstnaneckého vlastnictví je podmíněno získáním politického vlivu potřebného k prosazení příslušných zákonů a překonání odporu některých vlastnicko-mocenských skupin.(s.349) (Milan Valach (18))

CESTA K DOBRÉ UTOPII

My Češi máme stále blíže, než jsme si ochotni sami připustit, k tomu, spoléhat na moudrého vladaře a ponechat věcem volný průběh. To se ale ukrutně nevyplácí. Ostatně je-li vladař skutečně osvícený, ví sám nejlépe, že nejúčinnější strategií je přenést spoluodpovědnost za správu země na všechny, kteří se ní mohou a chtějí podílet také. (Potůček, 18.11.2009 (14))

Dnes se taková podoba změny nerýsuje ani vzdáleně, i když rovněž stále silněji zaznívají hlasy, že takhle už dál nejde. Ale možná se dnes více mluví, než skutečně vidí. Možná je to prostě jen tím, že mluvit může a nikoho ani příliš nezajímá, co kdo říká. Možná to začíná být dokonce jedno. A lhostejnost je tou nejspolehlivější cestou do otroctví. Pro intelektuály, stejně jako pro analfabety, prostě pro všechny, kterým je to prostě všechno jedno… (Žák,26.10.2009 (20))

To je „desatero“ svobody, jakou svět nepoznal. Svobody nejen jednotlivce, ale i svobody solidární společnosti. Svobody nejen politické, ale i osvobození od bídy a sociálního strádání, od národnostního a rasového útlaku, od válek a ekologického sebezničení. Není závaznou „kuchařkou“, ale jen podnětem k přemýšlení. (Pick – Manifest (11))

Obecné vytýčení dobré utopie je ale předpokladem k tomu, aby se k takové konkretizaci a hledání cesty vůbec mohlo přistoupit. A někdy i sám autor utopie dojde v tomto směru hodně daleko. (Převrátil (17))

Jsem přesvědčen, že bez určité utopické složky, "dobré utopie", nemůže existovat žádné hnutí, které se chce zaměřit na hlubší příčiny nevyhovujícího stavu společnosti, aby dosáhlo podstatnější změny k lepšímu, nebo aby pomohlo společnosti vyhnout se rizikům, které oficiální elity nechtějí vzít na vědomí. (Převrátil (17))

Mnoha lidem připadá konstruování jakýchkoli utopií jako donkichotství. Slavoj Žižek ale na podporu takových donkichotů "podvedených komunismem 20. století a zklamaných kapitalismem 21. století", kteří přesto hledají dál spravedlnost, říká: "Budou muset začít znovu od začátku. Budou muset vynalézt své vlastní ideologie. Budou odsuzováni jako nebezpeční utopisté, ale jedině oni se probudí z utopického snu, který udržuje ve svém područí ostatní z nás." (The New York Times, 9. 11. 2009). Myslím, že Žižek má na mysli právě onen důležitý rozdíl, který chápu jako rozdíl mezi falešnou a dobrou utopií. (Převrátil (17))

SVĚTOVÁ LEVICE

Na druhé straně tohoto virtuálního bojiště budou všichni, kdo chtějí rekonstruovat svět tak, aby v něm bylo víc demokracie a rovnosti. Tato dvě kritéria používám jako minimální, ovšem ve skutečnosti rozhodující definici levice. Pokud by se různé oddělené skupiny sdílející tento cíl dokázaly shodnout a jednat společně, existovala by v tom okamžiku značná pravděpodobnost, že se podaří dosáhnout významné změny ve směru jejich nadějí. Jak už jsem ovšem řekl, ve svém nynějším stavu jednají nejistě, jsou slabé a ve stavu všeobecné deprese. Jejich nejistotu dokáži pochopit, i když je možné ji překonat. Neexistuje ale žádný vnitřní důvod, proč my měla být levice slabá nebo v depresi, i když si uvědomuji, že takové reakce byly vyvolány šoky posledních třiceti let. (Wallerstein (19))

Stáváme se kolektivně silnější a ne slabší, když se lidé organizují ve formách a strukturách, které pro ně mají smysl, a to za jediného předpokladu, že jimi vytvářené skupiny budou ochotny spolu navzájem mluvit a vytvářet smysluplné koalice. To je mnohem víc než pouhá záležitost parlamentní politiky. Může a musí se tak jednat na všech úrovních od globální až po lokální. Především to ale nesmí být pouze záležitostí politických kartelů, ale neustálou debatou a kolegiální analýzou vedenou těmito hnutími ve vzájemném souladu. Je to otázka vytváření a posilování specifické kultury kolegiality, která je protikladem hierarchické politické akce. Nebude to snadné. (Wallerstein (19))

SEZNAM AUTORŮ - ZDROJE

(1) Dolejší, Karel - Pomoc Africe: Humanitární záležitost?, 22.12.2009

http://www.blisty.cz/2009/12/22/art50430.html

(2) Ekolist,Blok rozvojových zemí rozštěpen ohledně budoucí dohody o klimatu,10. prosince 2009

http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2208691

(3) Ekolist, 21. prosince 2009

(4) Greer, John Michael - Proč ekonomové selhávají, 25.9.2009

http://www.blisty.cz/art/49173.html

(5) Greer, John Michael - Humánní ekologie kolapsu, Část první: Selhání je jediná možnost, 14.12.2009

http://www.blisty.cz/2009/12/14/art50296.html

(6) Greer, John Michael - Politická ekologie kolapsu, Část druhá: Weishauptův klam, 21.12.2009

http://www.blisty.cz/2009/12/21/art50425.html

(7) Heczko, Stanislav - Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové

http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=190&Itemid=49

(8) Keller, Jan - Co zbude, když tu růst nebude, (Právo, 10.12.2009, Salón)

http://www.zmenaklimatu.cz/aktuality/jan-keller-co-zbude-kdyz-tu-rust-nebude-2.html

(9) Kodaňská diagnóza, 2009: EXEKUTIVNÍ SHRNUTÍ

http://www.zmenaklimatu.cz/aktuality/diagnoza-kodane-v-klimaticke-zprave-vedcu-exekutivni-shr-2.html

(10) Monbiot, George - Globální oteplování: Nezbývá než demonstrovat (v deníku Guardian) 22.12.2009

http://www.blisty.cz/2009/12/22/art50439.html

(11) Pick, Miloš - DOKUMENT: Manifest společnosti svobody, blahobytu a mírového soužití 16.11.2009

http://www.blisty.cz/art/49827.html

(12) Podracký, Vlastimil - SPOLEČNOST: Globalizace nemusí být koncem dějin, 9. prosince 2009

http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-globalizace-nemusi-byt-koncem-dejin-fru-/p_spolecnost.asp?c=A091208_183048_p_spolecnost_wag

(13) Potůček, Martin - Tušené souvislosti paralelní krize vládnutí, ekonomiky a společenských věd (Mezinárodní vědecká konference ESF MU„Šlapanice 2009“), Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK Praha, 22.1. 2009

(14) Potůček, Martin - Bolesti české veřejné politiky, 18.11.2009

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-potucek.php?itemid=8105

(15) Potůček, Martin - Strategické křižovatky příští vlády (2), Jak pomoci na svět společnosti vědění, Pondělí, 14 Září 2009

http://www.literarky.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1333:strategicke-kiovatky-piti-vlady-2&catid=81:domaci&Itemid=197

(16) Pötter, Bernhard - Konference o klimatu vymezuje nové rozdělení světa, Studená válka a horký mír, Die TagesZeitung: Klimakonferenz legt Machtgefüge fest - Jalta, Potsdam, Kopenhagen 11.12.2009

http://www.blisty.cz/2009/12/11/art50262.html

(17) Převrátil, Rudolf - Pickův Manifest je krokem k "dobré utopii", 23.11.2009

http://www.blisty.cz/art/21462.html

(18) Valach, Milan - Svět na předělu, O politické a morální krizi kapitalismu, III. Praktická podoba změny, Grimmus, 2009

(19) Wallerstein, Immanuel - Levicová politika pro 21. století? Ještě jednou o teorii a praxi

http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=195&Itemid=49

(20) Žák, Ladislav - Vzpomínky na budoucnost…, 26.10.2009

http://www.blisty.cz/art/49572.html

(21) Žák, Ladislav - Neviditelný PES…, 11.12.2009

http://www.blisty.cz/2009/12/11/art50270.html