KODAŇ A LEVICE 1

KODAŇ A LEVICE

Nová kvalita participace má dvě roviny: ekonomickou demokracii a novou (blízkou přímé) občanskou parlamentní a mimoparlamentní demokracii.

Podstatou radikálního programu řešení ekologické krize – v souladu s Milanem Valachem – je překonání odcizení člověka zavedením participační ekonomiky (a také participační občanské společnosti) a tím překonání jednorozměrných vazeb na zisk vazbami k sobě, ke spolupracovníkům, k životnímu prostředí a prostředí jako takovému, ke společnosti.

KODAŇ – VSTUPNÍ ANALÝZA

Celosvětové emise oxidu uhličitého z fosilních paliv byly v roce 2008 téměř o 40 % vyšší než v roce 1990.

Každý rok odkládání akce zvyšuje riziko, že se nakonec oteplí více než o 2 °C.

Široký soubor měření z družic i v terénu nyní nade vši pochybnost prokazuje, že ledové štíty Grónska i Antarktidy ztrácejí hmotu zvyšujícím se tempem. Tání ledovců a ledových čepic v jiných částech světa se od roku 1990 též zrychlilo.

Růst hladiny moře při nezmírněných emisích může lehce přesáhnout 1 m.

Nebezpečí překročení kritických hodnot („bodů obratu“) se silně zvyšuje s pokračující změnou klimatu.

Zásadní změna musí přijít brzy: Máme-li omezit globální oteplování na maximálně 2 °C nad úroveň před průmyslovou revolucí, musejí celosvětové emise vyvrcholit mezi roky 2015 a 2020 a pak rychle klesat. Aby se podnebí stabilizovalo, musíme dekarbonizované globální společnosti – s emisemi CO2 a ostatních skleníkových plynů s dlouhou životností blízkými nule – dosáhnout brzy v tomto století. Konkrétněji, průměrné roční emise na osobu budou muset do roku 2050 klesnout hodně pod jednu tunu CO2. To je o 80-95 % méně než emise na osobu v rozvinutých zemích v roce 2000. (Kodaňská diagnóza, 2009: EXEKUTIVNÍ SHRNUTÍ (9))

CO JE VE HŘE

George Monbiot

Bez dohody o opatřeních proti globálnímu oteplování přežijeme těžko. Posun v globálních teplotách sníží počet míst na této planetě, kde se dá žít. Globální oteplování zažene lidi do vyšších zeměpisných šířek, hlavně, protože nebude k dispozici voda. (Monbiot (10) )

Pěstování potravin ve vyšších zeměpisných šířkách bude muset stoupat tak rychle, jak bude klesat jinde, ale to se nestane. Pokud nebudeme jednat teď, globální teploty stoupnou do konce století o 3 stupně. To podle Mezivládního panelu pro klimatické změny povede k poklesu schopnosti pěstovat potraviny. (Monbiot (10))

Lidi vyžene z domovů sucho a stoupající hladiny moří. Jak bude klesat produkce potravin, planeta Země nebude schopna podporovat současný počet obyvatel. Pokles počtu lidí na této planetě nebude hladký ani bezbolestný.(Monbiot (10))

Bernhard Pötter

Kodaň odstartovala novou epochu lidstva, jejíž začátek trefně nazval Bernhard Pötter ve svém komentáři ke Kodaňskému summitu v německém deníku TAZ z 9.12.2009 HORKÝ MÍR jako narážku na předchozí epochu Studené války.

Není úniku: „Agenda 2100“ bude realizována i tehdy, jestliže Kodaň selže.(Pötter (16))

Na stole je otázka nového mocenského rozdělení světa, nové globální mocenské struktury pro 21. století. A podle toho, jak s tématem bude naloženo, se rozhodne, kdo bude mít v budoucnosti na tomto světě politicky, ekonomicky, sociálně a kulturně hlavní slovo – a kdo se octne na jeho okraji, tvrdí novinář Pötter.

Kongo nebo Gabun mají najednou mezinárodní váhu – už proto, že pokračujícím ničením deštného pralesa ovlivňují světové klima. (Pötter (16))

A mezinárodní organizace jako OSN nebo Světová banka se po dlouhé době zavrhování stávají opět instancemi, od nichž je požadována role vyrovnávání zájmů (Pötter (16))

USA a Čína mají již dnes jako největší výrobci skleníkových plynů schopnost ekologického „overkillu“. (Pötter (16))

Od rozparáděného globálního kapitalismu se dnes už při současné hospodářské a klimatické krizi nedá očekávat téměř nic. (Pötter (16))

Lze po bankrotech autoritativních systémů fašismu, státního socialismu a turbokapitalismu očekávat realizaci jiného myšlenkového světa? (Pötter (16))

Jestliže se lidé jako Sieff v prognózách bezpečnostních důsledků globální změny klimatu příliš nemýlí, máme možná jen dvě konzistentní možnosti: Akceptovat perspektivu, ve které už tato nebo hned následující generace evropské mládeže bude masově vtažena do obranných zákopových bojů ve stylu I. světové války - nebo se přece jen, navzdory kodaňské sabotáži, pokusit co nejvíce napomoci tomu, aby lidé žijící v subsaharské Africe nemuseli opouštět své nynější domovy. (Dolejší, 22.12.2009 (1))

CO SE STALO

Závěrečnou politickou deklaraci přijala konference pouze tak, že "vzala na vědomí" novou dohodu o boji proti globálnímu oteplování, kterou v pátek večer dojednal americký prezident Barack Obama s lídry klíčových rozvojových zemí. Proti právně nezávazné dohodě se postavila malá skupina zemí, které ji ostře odmítly. (Ekolist, 21. prosince 2009 (3))

Monbiot uvažuje nahlas: „Takže co se stane teď? Už to závisí jen na vás. Počet lidí, kteří se odhodlali k nějaké akci, je ubohý. Demonstrací se měly účastnit miliony lidí; přišlo jen pár tisíc. V důsledku toho za selhání Kodaně nebude politicky potrestán nikdo. Kde jste, lidi?“.(3) Ekolist, 21. prosince 2009

PROČ SE TAK STALO

John Michael Greer

… nevyslovená otázka, která nejnaléhavěji visí ve vzduchu, zní: "Proč se lidské společnosti čelící volbě mezi přežitím a kolapsem tak důsledně rozhodují pro to, co je zničí?" (Greer,14.12.2009 (5))

Jsme tváří v tvář zející propasti mezi tím, co je politicky možné, a tím, co by současnou krizi skutečně řešilo. (Greer,14.12.2009 (5))

Okamžité náklady na akci jsou každopádně tak vysoké a tak nesnesitelné, že jen velmi málo lidí ve vlivných pozicích je ochotno nasazovat krk - a ti kdo to udělají mohou počítat s tím, že je o krk připraví jiní, přeochotní vydělat na jejich pošetilosti. (Greer,14.12.2009 (5))

Dalším problematickou oblastí je přístup vědců k klimatologické otázce a k tomu jak by na ni měla společnost systémově reagovat. Bohužel i zde byly peníze „až na prvním místě“, jak píše Greer:

„Reaganovská revoluce 80. let ukázala, že opozice byla silnější, a systémové hnutí se ocitlo na straně poražených. Mocenská politika hrála ve veřejném financování výzkumu v Americe vždycky významnou úlohu, takže by nemělo překvapovat, když Reaganovi lidé celé řadě iniciativ soustředěných kolem systémové teorie takřka úplně zastavili vládní granty.

Systémové hnutí zasažené na nejcitlivějším místě - v peněžence - rychle zkolabovalo.

JAKÝ JE SOUČASNÝ SYSTÉM

Kapitalismus je jako historický systém definován skutečností, že v jeho struktuře hraje ústřední a prvotní úlohu nikdy nekončící akumulace kapitálu. To znamená, že instituce, které tvoří jeho kostru, odměňují ty, kdo usilují o nekonečnou akumulaci kapitálu a trestají ty, kdo tak nečiní.

Jak se ale akumuluje kapitál? Klíčovou a nevyhnutelnou podmínkou je vytváření co největšího zisku z ekonomických operací. Zisk je funkcí rozdílu mezi skutečnými náklady a možnými cenami. (Wallerstein (19))

Vlastimil Podracký

…Peníze ze zisků jdou tedy do hospodářství země, jejíž občané podniky vlastní. Ony totiž ty výrobky ze zaostalých zemí zase tak mnoho nestojí, a většina peněz se vydá za služby v rámci vlastní země. Tak se vyspělé země stávají rentiéry světa. (Podracký (12))

Aby systém fungoval, je nutno stále více vyrábět a plýtvat. Pokud by nebyla výroba, nezaměstnali by se lidé, nebyly by zisky, fondy by nevyplácely peníze důchodcům atd. Také by nebyly ani navazující služby a tím by vznikla nezaměstnanost. (Podracký (12))

Celková výchova jde ke stále větší spotřebě a využívání služeb. (Podracký (12))

Nejistota zaměstnání vzniká tím, že většinu výrobků a služeb lidé nepotřebují. Snadno se jich vzdají. Stačí jen nějaká psychologická příčina, třeba jen informace, že se blíží hospodářská krize, lidé si onu zbytečnou službu nekoupí a hned je nezaměstnanost. Ti výrobci a poskytovatelé, kteří „psychologickou“ krizi přežijí, jsou obvykle ti méně etičtí, ti prolhanější a drzejší. (Podracký (12))

Tento tlak, tento stálý stres z nejistoty se stává jedním z důležitých činitelů lidských životních rozhodnutí. Především jedinou jistotou jsou peníze a to jakýmkoliv způsobem získané. (Podracký (12))

Další možností, jak se zbavit stresu, je nezaložit rodinu nebo ji minimalizovat. (12))

Jan Keller

K tomu, abychom se pokusili o jeden z nejobtížnějších ekonomických manévrů, o nastartování ekonomiky, která by tolik nešpinila a nedusila, museli bychom ji oduševnit a energeticky odlehčit pořádnou dávkou vzdělanosti. Nic takového není bohužel zatím na programu. Místo toho se chystáme uvolnit peníze na další rabování zdrojů, o které připravujeme naše potomky, a zároveň přiškrtíme finance pro rozvoj vědy a výzkumu, školství a vzdělanosti, které by naši potomci tolik potřebovali. (Keller (8))

Ekonomický růst prosazovaný dosavadním způsobem je ve svých důsledcích naprosto nesmyslný. V tom mají ekologové a kritici růstu růstu naprostou pravdu. Zapomínají však na jednu důležitou věc. Samotné zastavení růstu naše problémy bohužel neřeší. Kritici růstu i zelení politici na to zapomínají proto, že jsou sociálně slepí a hluší. (Keller (8))

Pokud chce někdo brojit proti růstu a zároveň propagovat – tak jako to činí například čeští zelení – heslo kvality života, měl by si napřed aspoň zhruba udělat jasno v tom, čí kvalitu života vlastně obhajuje.(Keller (8))

Když je však růst přerušen, začíná tvrdý boj o to, co ještě zbývá k rozdělení. (Keller (8))

Růst ekonomiky, tak jak byl dosud provozován (a nikdo ho zatím neumí ve velkém provozovat jinak), je z hlediska zdravého rozumu věc naprosto nesmyslná. Už před dvaceti lety prokázal americký ekonom Hermann Daly, že růst ekonomiky funguje stále iracionálněji. Ekonomický růst poškozuje přírodu a pokud nechceme žít ve zcela zdevastovaném prostředí, pak musíme neustále zvyšovat podíl nově vytvořeného bohatství, jež musí být věnováno na zahlazování škod způsobený právě ekonomickým růstem. Vrcholem nesmyslnosti je, že jak páchání škod na přírodě, tak jejich náprava jsou evidovány v kolonce „nárůst našeho bohatství“. (Keller (8))

Stanislav Heczko: Noreena Hertzová

(7): Podle Noreeny Hertzové dnes již padly mýty, které ve studené válce posilovaly pozici západního světa. Ukázalo se totiž, že bohatství nestéká dolů jako po fontáně, že růst má své meze a že společnost založená na volném trhu je nejen nedokonalá, ale i nespravedlivá (str. 13).

Obří korporace přebírají role státu, byznysmeni jsou mocnější než politici, obchodní zájmy jsou alfou a omegou veškerého dění. Došlo k redukci úlohy vlády na zajišťování veřejných služeb, infrastruktury a ochranu světového systému volného obchodu (str. 18). Politika se dostala do područí megakorporací a hrozí zánik společenské smlouvy mezi státem a občanem, která tvoří jádro demokratické společnosti (str. 21 – 22). Systém je prohnilý, vládne v něm korupce a demokracie slábne.

To, že moc přešla do rukou korporací, je výsledkem „Plíživého převratu“, jehož počátek je spojen se jmény M. Tchatcherové a R. Reagana, kteří „obrátili kapitalismus na novou víru“. Západ se „jejich zásluhou“ odvrátil od neoklasického liberalismu keynesiánské ekonomie a přijal neoliberální experiment Nové pravice, kdy stát má v první řadě zajišťovat vymahatelnost práva, stabilitu měny a vytvářet vhodné podnikatelské prostředí (str. 31). Stát nemá v tomto kontextu pak garantovat veřejné blaho, jen zmírňovat nejhorší lidské utrpení.

To vše se pak rozšířilo po celém světě (str. 35).

Vlády se dostaly pod tlak korporací zejména v oblasti daňové.

Pokud vlády vyhodnocují obchod, hospodářské sankce a lidská práva podle ekonomických měřítek a politiku řídí byznys a trhy, pak se ignoruje základní pravidlo demokracie - že politika má dělat to, co chtějí občané . :(7)