Soukromé vlastnictví je dnes formou vlastnictví. Historicky však víme, že vlastnictví má různé podoby, do kterých spadá i vlastnictví komunitní, družstevní (velmi rozvinuté za první československé republiky), státní nebo obecní. Lokální charakter vlastnictví lépe vyhovuje potřebám lidí i životního prostředí. Podobnou roli sehrávají i malé podnikatelky a řemeslníci.
Pro tak rozsáhlou transformaci, jak ji navrhuje tento dokument, ve které se klade důraz na podporu decentralizovaných, lokálně vlastněných nebo společně spravovaných podniků (například v oblastech zemědělství, energetiky nebo dopravy) je demonopolizace typů vlastnictví zcela zásadní.
Je důležité navrátit vlastnictví rovnováhu a dostat ekonomiku zpod kontroly obřích korporací blíže k lidem. Mezi různými formami vlastnictví musí existovat pluralita, která vede k odstranění společenských nerovností. Smyslem není upřednostňovat jeden typ vlastnictví, ale otevřít prostor pro rozvoj i jiných než soukromých forem. A zároveň podporovat prostředí, v němž se budou rozvíjet podnikatelské modely, které nejsou postavené jen na zisku, ale také na ohleduplnosti k životnímu prostředí, na kvalitním pracovním prostředí, na demokratickém rozhodování a na společenské odpovědnosti.
Globálně dnes velké korporace kontrolují velkou část světového bohatství a současná orientace státní politiky směřuje spíše k jejich podpoře a utužování jejich vlivu a moci. Pro sociálně a ekologicky spravedlivou proměnu společnosti je naopak nutné, aby byl o vlastnictví přístupné všem. Vlastnictví zároveň můžeme chápat šířeji i jako právo k využívání. Jako právo mít přístup k čistému vzduchu, půdě, vodě, možnost spravovat vlastní zdroje energie, zahrádkařit v zahrádkářské kolonii nebo společně s ostatními vést veřejně prospěšný podnik. Je potřeba omezit vliv vlastníků, jejichž primárním cílem je maximalizace zisku i na úkor životního prostředí a naší budoucnosti. Naopak, musíme posílit zásadu, že vlastnictví zavazuje (jak stojí v Ústavě České republiky) s ohledem na zájmy společnosti a životního prostředí.
KONTEXT: PŘÍSTUP KE SPRÁVĚ JIŽ NENÍ PRO KAŽDÉHO
Česká republika následuje světový trend rozvírání nůžek nerovnosti ve společnosti.1
Počet lidí, kteří dohromady disponují stejným majetkem jako chudší polovina lidstva, se setrvale snižuje. Globální nerovnost byla ještě více prohloubena v důsledku epidemie covidu-19. V České republice několik oligarchů ovládá média, energetiku a zemědělství, přičemž skrze svůj ekonomický vliv ovlivňují politické dění. Jelikož mají (například skrze nákup médií, sponzoring politických stran nebo přímý lobbing) přístup k moci mnohem snadnější než řadoví občané a občanky, nemůžeme dnes mluvit o demokracii v pravém slova smyslu, protože koncentrace majetku zasahuje do samotných demokratických procesů. 2
V minulosti byly přitom formy vlastnictví u nás mnohem pestřejší. Za první republiky vláda aktivně podporovala vznik a rozvoj různých forem družstevnictví, obecního bydlení nebo kolektivního vlastnictví.3
Tyto formy vlastnictví však byly v minulém režimu zdiskreditovány a staly se nástrojem státní propagandy. Dnes vůči nim proto panuje ve společnosti nedůvěra. Jejich význam jakožto nástroje pro demokratičtější přístup k majetku však zůstává aktuální i nyní.
Omezování velkých vlastníků ve prospěch malých
1. ZASTROPOVÁNÍ DOTACÍ PRO KORPORACE
Korporace (u nás typicky ty zemědělské) často těží ze špatně nastaveného systému dotací, který místo toho, aby podpořil malé podnikatele, slouží jako další nástroj dalšího zbohatnutí velkých korporací. Zastropování dotací a nastavení pravidel tak, aby dotace směřovaly k menším podnikům, družstvům a lokálním aktivitám, je předpokladem spravedlivého přerozdělování veřejných financí.
V případě zemědělství má dobře nastavenou dotační politiku například Rakousko, kde pomoc státu směřuje především do podpory ekologického zemědělství a malých farem. Víc se o tom dočtete v kapitole Udržitelné zemědělství otevřené lidem4
2. POSILOVÁNÍ ROLE ANTIMONOPOLNÍHO ÚŘADU
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže má v kompetenci regulovat nadměrný vliv velkých společností (tuzemských i zahraničních) na českém trhu. Má potenciál více podporovat malé podnikání, tuto roli však momentálně neplní.
Proto je potřeba přenastavit jeho fungování tak, aby měl i tuto funkci.
3. PROGRESIVNÍ ZDANĚNÍ KORPORACÍ
Velké korporace (často ze zahraničí) vytvářejí prostředí, v němž je pro malé podniky těžké jim konkurovat. Nastavováním nízkých cen (dumpingem) pak ničí konkurenci a připravují tím velkou část lidí o živobytí. Děje se tak za cenu zhoršování klimatické krize, poškozování zdravého životního prostředí a nedůstojných platových podmínek.5
Pro narovnání tohoto vztahu je nutné zavést zdanění velkých korporací podle výše zisku. Daň se následně může odvádět do státních nebo obecních fondů, které budou sloužit k podpoře menších podniků, družstev a veřejně prospěšných služeb.
4. KLÍČOVÝ MAJETEK PŘÍSTUPNÝ LIDEM
V některých případech, jako je například zemědělská a potravinářská výroba, bydlení nebo energetika, se vlastnictví resp. ekonomická moc mají tendenci koncentrovat do rukou velmi úzké skupiny lidí (oligarchů), jejichž cílem je co nejvíce vydělat i na úkor životního prostředí a klimatu. To je v rozporu se základními potřebami společnosti (právo bydlet, právo na přístup k zdravým potravinám, právo na kontrolu nad energetickými zdroji) a ekologickou udržitelností (zachování zdraví krajiny, biodiverzity, kvality ovzduší a vody). Oligarchizace ohrožuje svým vlivem na politiku demokracii (dnes dobře pozorovatelné v osobě premiéra Andreje Babiše skrze jeho monopolizaci médií a prolínání finanční a politické moci, ale i jiných oligarchů, jako je třeba Ivo Valenta. Aby byl zajištěn přístup do těchto klíčových oblastí lidem, bude potřeba změnit převládající mocenskou strukturu a omezit vliv oligarchů. Jedním z nástrojů je převzetí klíčových majetků (například formou odkupu akcií) státem a jeho následné spravedlivé přerozdělení lidem.
Podobné procesy proběhly v českém kontextu za první republiky v podobě Pozemkové reformy, kdy byly za náhradu zestátněna a následně přerozdělena mezi lidi půda nebo například ve Spojených státech ve třicátých letech, kdy stát během Velké hospodářské krize koupil ve velkém akcie bank za cílem ozdravení ekonomiky. Během současné probíhající bytové krize přistoupily k nucenému odkupu bytů od spekulantů s nemovitostmi i radnice Berlína a Barcelony
5. Podpora podnikatelského prostředí postaveného nejen na zisku
6. VEŘEJNÉ DIGITÁLNÍ PLATFORMY PRO PODPORU PARTICIPACE
Je potřeba opustit představu, že hlavním motivem podnikání má být maximalizace zisku za každou cenu. Zisk, jakožto přebytek příjmů firmy nad náklady, by měl být vnímán v širším ohledu než jen finančním. Podnikání bude mnohem přínosnější, pokud se bude kromě finančního zisku sledovat také společenský a environmentální přínos.6
To lze formou podpory modelu „not-only-for-profit company“, čili nejen ziskové firmy, resp. různých forem eko-sociálních podniků. Firmy by měly při vykazování zisku a ztrát sledovat alespoň tři kritéria: sociální, finanční (ekonomická) a environmentální. Oproti současnému způsobu zajištění společenské odpovědnosti firem skrze nepovinnou CSR politiku, se jedná o mnohem důslednější přístup.
Eko-sociální firmy by měly mít nižší daně, ale zároveň by měly být pravidelně kontrolovány speciálním úřadem, zda dodržují stanovené zásady. Pro zavedení je potřeba adekvátní právní úpravy včetně institucionálního zázemí.
Široce rozvinutou podporu pro sociální podniky má Velká Británie včetně daňových úlev, školení na rozvoj kompetencí pro sociální podniky, nástrojů finanční podpory a přístupu sociálních podniků k tvorbě veřejných politik.7
6. PODPORA MALÝCH PODNIKŮ
Zatímco je pro sociálně-ekologickou transformaci společnosti potřebné omezovat velikost a vliv velkých vlastníků, malé podniky, které jsou dnes pod tlakem právě velkých korporací, by měly mít naopak zajištěnu podporu. Jsou totiž důležitou součástí kvalitního městského a venkovského života: knihkupectví, malé obchůdky, holičství, pekárny, domácí potřeby a další prodejny tvoří páteř života místní ekonomiky a spoluutvářejí kvalitní život nás všech.
To lze uskutečnit například skrze státní, obecní nebo krajské veřejné zakázky, které by zvýhodňovaly místní pěstitele, podniky a výrobce. Také toho lze docílit regulací velkých nákupních center a hobbymarketů, jejichž nadměrná koncentrace likviduje malé podnikatele. V Rakousku například vláda financuje kampaně na podporu lokální spotřeby, informuje o výhodách lokalizace. Vídeň skrze veřejné zakázky pro své městské instituce (školy, úřady, nemocnice) nařizuje nákup jídla a jiných výrobků na základě etických principů, mezi nimiž je i vzdálenost od místa spotřeby.8
7. PODPORA DRUŽSTEVNICTVÍ
Družstevnictví je způsob podnikání, jehož cílem je uspokojování ekonomických, ale i kulturních a sociálních potřeb členů. Družstevní principy zahrnují mj. demokratické řízení a odpovědnost za komunitu, v níž družstvo působí. Družstva tak mohou fungovat jako alternativa k soukromému vlastnictví, která podporuje lokální vazby a budování lokálních společenství. V minulosti v ČR existovalo mnoho úvěrních družstev (kampeličky, záložny) nebo bytových, zemědělských i podnikatelských družstev, jejichž spoluvlastnictví bylo přístupné jak zaměstnancům, tak vkladatelkám. Řada družstev, která nerezignovala na družstevní principy, u nás existuje i dnes. Patří k nim např. spotřební družstvo Konzum ve východních Čechách. pražírna kávy Fair&Bio v Kostelci nad Labem nebo sociální družstvo Tři Ocásci v Brně.9
Pro podporu rozvoje družstev je potřeba lépe ukotvit jejich charakter v zákoně o obchodních korporacích, do něhož je nutné zahrnout sedm družstevních principů schválených Mezinárodní družstevnickou asociací. Rozvoji družstev může pomoci vytvoření poradenských institucí, které by radily se zakládáním družstev a sociálních podniků a pomáhaly by získávat začínajícím družstvům a sociálním podnikům z veřejných zdrojů první finanční prostředky.
8. PODPORA OBECNÍHO VLASTNICTVÍ
Obecní vlastnictví bylo v minulosti mnohem rozšířenější než dnes. Dobře spravovaný majetek v rukou obce přitom může jak dobře sloužit obyvatelstvu, tak přispívat ke zdravé krajině. Obce mohou na svém majetku nastavovat pravidla, určovat, komu ho dají k dispozici (viz kapitola Udržitelné zemědělství otevřené lidem – například pronájem obecní půdy jen k účelům ekologického zemědělství) nebo mohou regulovat nájmy v obecních bytech tak, aby bylo bydlení dostupnější. Také mohou svůj majetek různě sdílet – dát k dispozici pozemky pro komunitní zahrady, veřejný prostor pro hřiště, domy pro kulturní a sociální centra nebo také půjčovat komunitní vybavení: sekačku, dodávku a podobně. Obce by měly svůj majetek spravovat tak, aby primárně sloužil potřebám místního obyvatelstva. Měly by také podporovat rozvoj netržních ekonomik a vytvářet podmínky pro různé formy sdílení pro místní lidi. Stát by měl naopak nastavit podmínky, aby pro obce bylo jednodušší svůj majetek rozšiřovat (např. formou předkupního práva pro obce u prodeje pozemků, nemovitostí a půdy).
9. DATA VE SPOLEČNÉM VLASTNICTVÍ
Velký rozmach různých digitálních platforem v posledních letech nám sice umožňuje lepší komunikaci a koordinaci, přináší však také (kromě energetické náročnosti) i ohrožení soukromí a bezpečnosti uživatelů a uživatelek. Soukromé vlastnictví těchto platforem je rovněž ohrožením některých demokratických principů. Velké korporace koncentrují informace od uživatelů a prodávají je dál, aniž by z toho měli užitek oni sami a komunity.10 Je třeba tuto digitální infrastrukturu proměnit tak, aby sloužila lidem, ne korporacím. Na státní i lokální úrovni je potřeba podporovat vznik komunitou vlastněných online platforem, které jsou přístupné a kde jsou data ve správě komunity.
Dále je důležité vytvářet platformy, které budou shromažďovat data z různých úrovní státní a veřejné správy tak, aby byly přístupné všem, a ve formátu, který se dá dále zpracovávat k dalším analýzám, zatímco bude garantovat anonymitu, bezpečnost a soukromí.
V demokratizaci dat je velmi progresivní Barcelona, která se snaží převést vlastnictví dat do správy svých obyvatel, chránit je před únikem osobních údajů a zpřístupnit jim také data, která municipalita sbírá ve formě otevřených dat 11.
10. PODPORA NADAČNÍHO VLASTNICTVÍ
Nadační vlastnictví patří k formám vlastnictví, které je rovněž postaveno na neziskovém principu. Umožňuje nadaci, aby vlastnila různé statky, typicky půdu, pozemky nebo nemovitosti, a aby je spravovala způsoby, které budou obohacovat komunity, chránit přírodu či podporovat pestrost různých živočichů a rostlin. Principy ekologické a sociální péče má nadace zaneseny ve svých stanovách.
Tato forma vlastnictví je však v České republice málo známá a rozšířená. Je potřeba vytvářet poradenské instituce, které by informovaly o fungování takovýchto nadací a pomáhaly s jejich zakládáním. Příkladem nadace, která za účelem péče, kupuje půdu a pronajímá ji výhradně k ekologickému zemědělství je Nadace pro půdu .
11. PODPORA ROZVOJE VEŘEJNĚ VLASTNĚNÝCH FINANČNÍCH INSTITUCÍ
Podpora různých forem veřejně vlastněných institucí, například komunitních a družstevních bank, záložen a dalších, je nutným předpokladem pro rozvoj alternativních forem vlastnictví, pro které bude spolupráce s těmito institucemi mnohem přístupnější a udržitelnější než půjčování peněz od velkých bankovních institucí. Víc o podpoře rozvoje těchto institucí naleznete v kapitole Finance pro lidi, ne pro korporace.
Během první republiky existovala hustá síť společně vlastněných kampeliček a záložen. Tento typ však v důsledku nástupu centralistické vlády KSČ k moci zanikl a nepodařilo se ho obnovit ani po revoluci.12 Jako příklad etické družstevní banky lze uvést německou banku GLS. Známá je i holandská banka Tridos, která má nadační strukturu, nebo družstevní italská Banca Etica, jejíž členy, resp. vlastníky, jsou jednotlivci, ale také např. municipality. 13 .
12. PODPORA RŮZNÝCH TYPŮ KOLEKTIVNÍCH A NEZISKOVÝCH FOREM ORGANIZACE A SPOLUPRÁCE
Komunitní projekty, na nichž se podílí větší množství lidí a v některých případech bývá zapojena i obec, mají mnoho výhod. Spojují místní komunity, mají často veřejně prospěšný charakter a posilují sounáležitost k místu. Tyto projekty se dají podporovat formou státních dotací nebo daňových úlev.
Zajímavým příkladem takové spolupráce jsou projekty v malé obci Hostětín v Bílých Karpatech. Díky dlouholeté spolupráci obce, neziskových organizací (ČSOP Veronica, Tradice Bílých karpat) a nadací (Nadace Veronica, Nadace Partnerství) tu vznikla nejen jedna z prvních kořenových čistíren u nás, ale i moštárna, která cíleně vykupuje místní ovoce, ekologické vzdělávací centrum Veronica či například výtopna, která zpracovává dřevo z místních lesů. Díky vzájemné spolupráci a s využitím rozmanitých zdrojů se tak daří rozvíjet místní komunitu i ekonomiku 14.
13. LEPŠÍ ZÁKON O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH
Zákon o veřejných zakázkách lze doplnit o kritéria, která podpoří, aby se v zakázkách zohledňovala kromě ceny i forma vlastnictví a velikost společnosti. Lépe tak na ně dosáhnou malí podnikatelé, družstva či sociální podniky. Více o veřejných zakázkách najdete v kapitole Citlivé a spravedlivé využívání zdrojů.
GARANT A GARANTKA KAPITOLY:
RNDr. Naďa Johanisová, Ph.D., Trust pro ekonomiku a společnost
Jakub Ort, re-set