Sociálně-ekologická transformace na bezuhlíkovou ekonomiku se neobejde bez hlubších zásahů do současného ekonomického systému, který svým nastavením v důsledku způsobuje klimatickou krizi i výrazné sociální nerovnosti. Klíčovým úkolem Nové dohody je proto zahájit proces odklonu od nestabilního a ekologicky destruktivního modelu ekonomiky směrem ke spravedlivé a udržitelné budoucnosti. Našim cílem musí být přenastavení ekonomického systému tak, abychom se dokázali v co nejrychlejším čase zbavit fosilních paliv a adaptovat celou společnost na dopady klimatické krize. Zároveň ale musíme zajistit, aby transformace nezhoršila postavení lidí s nízkými příjmy a neuvrhla do chudoby další skupiny lidí.
Zásadní otázka proto zní: Kde je možné získat pro uskutečnění transformace dostatek finančních prostředků a jak přenastavit fungování současného ekonomického modelu tak, aby nadále nepodporoval prohlubování klimatické krize a růst společenských nerovností, ale aby naopak podpořil udržitelnost a spravedlnost?
KONTEXT: SOUČASNÝ EKONOMICKÝ SYSTÉM ZPŮSOBUJE NEROVNOST I KLIMATICKOU KRIZI
Současný ekonomický model je hlavní příčinou klimatické i sociální krize. 160 Může za to zejména jeho strukturální závislost na fosilních palivech a ekonomickém růstu. 161 Nestabilitu společnosti zvyšuje také nerovnoměrné rozdělení bohatství a rostoucí nerovnost mezi nejbohatší elitou a zbytkem společnosti (viz kapitola Skutečnou demokracii pro všechny).
Proto při snaze o sociálně-ekologickou transformaci nemůžeme pouze hledat cestu, jak na ní získat dostatek peněz, ale také jak proměnit celý ekonomický model. Současný finanční systém založený na představě volného trhu zvýhodňuje ty, kteří usilují o dosažení krátkodobého zisku a namísto spolupráce propaguje vzájemné soutěžení. 162 Investice potřebné pro uskutečnění sociálně-ekologické transformace však přinášejí výnosy v mnohem delší době, než vyžadují investoři a finanční instituce. Navíc pro zvládnutí klimatické krize bude nutná široká spolupráce napříč společností a státy. 163
Z vývoje v posledních třiceti letech je patrné, že čistě tržní řešení klimatické krize selhávají 164 a bez aktivní role státu, samospráv a občanů i občanek nebude transformace uskutečnitelná. Náš plán transformace ekonomiky je proto založený na dvou souvisejících bodech. Zaprvé musíme získat dostatek financí pro rychlé uskutečnění sociálně-ekologické transformace. Tyto prostředky chceme získat kombinací daňové reformy a uvolňováním takzvaných zelených dluhopisů. Velké množství peněz je možné také čerpat z evropských fondů a programů spojených s evropskou Zelenou dohodou. Zadruhé musíme přenastavit parametry fungování finančního systému tak, aby nepodporoval další prohlubování klimatické krize a společenských nerovností, ale naopak byl dlouhodobě udržitelný a spravedlivý. Vzhledem k tomu, že finanční sektor České republiky je propojený v rámci Evropské unie, je potřeba níže navržené politiky prosazovat i na celoevropské úrovni. V mnoha případech bude nutné usilovat také o přenastavení fungování společného evropského i globalizovaného trhu ve prospěch lokálních trhů.
SPRAVEDLIVÝ A UDRŽITELNÝ DAŇOVÝ SYSTÉM
Nastavení daňového systému tak, aby byl spravedlivý a udržitelný, hraje zásadní roli v uskutečnění sociálně-ekologické transformace. Daně nejsou jen nástrojem pro získání peněz, ale také nástrojem umožňujícím omezit neekologické chování (například zpoplatněním nebo zvýšením ceny). Daně mají také redistributivní roli, která umožňuje snižovat společenskou nerovnost. Cílem našich návrhů je zajistit, aby se ničení životního prostředí nadále nevyplatilo, a velké firmy či nejbohatší lidé, kteří na nespravedlivě nestaveném systému v posledních desetiletích nejvíce vydělávali, pomohli zaplatit sociálně-ekologickou transformaci. Zadruhé by reforma daňového systému měla zastavit veškerou podporu fosilnímu průmyslu z veřejných peněz. Potřebné zvyšování daní by mělo být progresivní, tedy zatížit méně chudé a nízkopříjmové domácnosti.
Spravedlivý a udržitelný daňový systém
1. ZRUŠENÍ DOTACÍ FOSILNÍMU PRŮMYSLU
Jako první je nutné vytěsnit soukromé i veřejné investice poškozující životní prostředí a zastavit veškeré dotace fosilnímu průmyslu. Pro Českou republiku nejsou známá detailní data, avšak podle OECD jsme podpořili fosilní průmysl mezi lety 2005 až 2011 téměř osmdesáti miliar dami korun. 165 Jedná se zejména o daňové úlevy a odstraňování ekologických zátěží. Tyto dotace je poté potřeba přesměrovat do sektoru obnovitelných zdrojů a do adaptačních projektů na následky klimatické krize. Každoročně pak stát nepřímo dotuje fosilní průmysl tím, že financuje zdravotní náklady na léčbu nemocí, které spalování fosilních paliv způsobuje (nejčastěji nemoci plic a srdce). I tyto náklady je nutné připočítat na účet fosilním korporacím.
2. PROGRESIVNÍ ZDANĚNÍ PŘÍJMŮ PRÁVNICKÝCH OSOB
Daň z příjmů právnických osob u nás tvoří (v roce 2019) devět procent příjmů státního rozpočtu. 166 V případě vyšší daňové progrese by každoročně mohl stoupnout objem příjmů státního rozpočtu o vyšší miliardy korun, přičemž by pomohl především českým malým a středním podnikům. Progresivní daň dává smysl jak z hlediska příjmů, tak i funkčnosti ekonomiky. 167 Umožňuje totiž rozvoj menších domácích podniků a družstev, které jsou důležitým pilířem zaměstnanosti. Abychom se vyhnuli odlivu firem a peněz do zahraničí, 168 měly by mít firmy sídlící v daňových rájích horší podmínky pro podnikání v České republice. 169
3. ZAVÁDĚNÍ SEKTOROVÝCH DANÍ
V odůvodněných případech je nutné zavádění sektorových daní, které se týkají pouze některých (vybraných) odvětví ve společnosti. V České republice již byla schválena například digitální daň, která se vztahuje na služby poskytované na internetu. Jako další se nabízí bankovní daň zaměřená na banky nebo daň z finančních transakcí (takzvaná Tobinova daň), která daní finanční spekulace na burze. 170
4. PROGRESIVNÍ ZDANĚNÍ PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB
V současnosti většina příjmů státního rozpočtu z daní z příjmu fyzických osob proudí od lidí ze střední příjmové třídy. 171 Tvoří jedenáct procent příjmů státního rozpočtu. 172 Proto doporučujeme vrátit se k daňové progresi, která už například fungovala v Československu v období první republiky a byla opuštěna až v roce 2006. Uvažovat se dá také nad zrušením nadbytečných výjimek, jako jsou například slevy na manželku či manžela, které více využívají vysokopříjmové domácnosti a vytváří nerovnosti na trhu práce. Progresivní zdanění uplatňují téměř všechny země na západ od České republiky.
5. VYŠŠÍ MAJETKOVÁ DAŇ
Zvýšení majetkové daně nepovede k významnému zvýšení státního rozpočtu, protože tvoří jen malou část jeho příjmů. Její zvýšení nicméně umožní obcím aktivně přispět například k řešení bytové krize, jelikož mohou pomocí ní regulovat vlastnické bydlení a budou moct rozvíjet i jeho jiné formy a realizovat nezbytná adaptační opatření na změnu klimatu. Vyšší majetková daň může dát při transformaci lepší manévrovací prostor obcím při aktivní bytové i ekologické politice. Pro konkrétní parametry pro bytovou politiku viz kapitola Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny.
6. ZELENÉ DLUHOPISY
Zelené dluhopisy jsou finančním nástrojem, který je speciálně určený pro ekologické investice. Od roku 2007 je vydává například Evropská investiční banka, která je nyní jejich největším emitentem. V kontextu České republiky je může vydávat například Česká národní banka. Zelené dluhopisy umožňují přímé a okamžité veřejné financování projektů potřebných pro rychlé uskutečnění sociálně-ekologické transformace. Právě pomocí zelených dluhopisů může stát rychle získat peníze pro uskutečnění investic do transformace energetiky, dopravy či zemědělství.
7. REGULACE KOMERČNÍCH BANK POMOCÍ TAXONOMIE
Pro zajištění toho, aby v případě komerčních bank a soukromých firem investice šly skutečně do projektů potřebných pro snižování emisí skleníkových plynů, je třeba zavést takzvanou taxonomii. Veškeré investice dostanou ohodnocení z hlediska toho, jak velký dopad mají na klima a životní prostředí. Inspirovat se dá z návrhu taxonomie od Evropské unie. 173 Návrh Evropské unie však nepočítá s tím, že by členské státy mohly přímo regulovat a postihovat neekologické investice a nezapočítává ani sociální dopady investic. Tyto aspekty doporučujeme do návrhu taxonomie zahrnout.
Udržitelný finanční systém
8. PODPORA ETICKÝCH, DRUŽSTEVNÍCH, VEŘEJNĚ VLASTNĚNÝCH (OBECNÍCH I STÁTNÍCH) A BEZÚROČNÝCH BANK A PODNIKŮ
Pro umožnění spravedlivější distribuce peněz potřebujeme podpořit nekomerční a etické formy bankovnictví a podnikání. Je nutné vytvářet prostředí pro rozvoj bank a eko-sociálních podniků, jejichž primárním cílem není generovat zisk a maximalizovat růst. Takové banky například poskytují půjčky malým firmám či družstvům, čímž podporují lokální ekonomiku. Etické banky i sociálně-ekologické podniky je nutné zvýhodnit před globálními korporacemi (například vyšším zdaněním velkých firem a zahraničního kapitálu — viz sekce spravedlivý a udržitelný daňový systém nebo kapitola Ekonomická demokracie). Potřebné je také snížit přehnanou regulaci místních a družstevních záložen. Příklady fungování sociálně a ekologicky udržitelných podniků bychom našli například ve Španělsku. Inspirací může být družstvo Catalan Integral Cooperative.
9. PODPORA LOKÁLNÍM MĚNOVÝM SYSTÉMŮM
Je potřeba podpořit také obecní projekty komunitní spolupráce založené například i na lokálním měnovém systému. Lokální nebo komunitní měny mohou fungovat jako doplněk k celostátním měnám. Mají menší a omezenější platnost a působnost, mohou být přijímány jen na určitém území nebo v rámci jednoho společenství. Jsou výhodné proto, že dokážou svázat nabídku s poptávkou přímo v určitém místě a jsou odolné vůči výkyvům národní měny. Mimo další sociální a ekologické benefity obcím mohou pomoci rozvíjet lokální ekonomiku a utužit místní komunitu. Je vhodné vytvořit podmínky pro zavádění lokálních a komunitních měn fungujících souběžně s hlavní měnou. Stát by měl také poskytovat osvětu obcím i veřejnosti s cílem vysvětlit koncept lokálních a komunitních měn. V České republice už lokální měnu využívá například obec Křižanky, zavádět jí chce také Kyjov. Na Slovensku v minulosti fungovala lokální měna Živec.
10. REFORMA ČESKOMORAVSKÉ ZÁRUČNÍ A ROZVOJOVÉ BANKY
Českomoravská záruční a rozvojová banka v současné době funguje jako instituce poskytující úvěry soukromým firmám, případně obcím a samosprávám. Její role by však měla být aktivnější, například může poskytovat přímé investice (například formou grantů) na vytváření lokálních sociálních a ekologických podniků, což podpoří zaměstnanost v regionech. Kritériem úspěšnosti takových podniků by neměl být zisk, ale veřejná prospěšnost. K podobným účelům je možné využít také Státní fond životního prostředí přidružený k Ministerstvu životního prostředí.
11. ZAVEDENÍ INDEXU SKUTEČNÉHO POKROKU (GPI)
Měření výkonu ekonomiky pomocí hrubého domácího produktu (HDP) nás vede ke zkresleným představám. HDP je zaměřený pouze na materiálovou produkci, nezahrnuje tak celou škálu aspektů, které přispívají k blahobytu lidí. Například v něm není obsažená kvalita životního prostředí, množství volného času, společenská nerovnost, distribuce příjmů nebo míra zločinnosti. Proto navrhujeme zavést také Index skutečného pokroku (GPI), který všechna tato kritéria zahrnuje a ve výsledku tak vypovídá o stavu společnosti lépe než HDP, který k tomu nebyl nikdy koncipován.
GARANT A GARANTKY KAPITOLY:
Ing. Jan Bittner, Fakulta podnikohospodářská VŠE
RNDr. Naďa Johanisová, Ph.D., Trast pro ekonomiku a společnost
Mgr. Eva Fraňková, Ph.D., Trast pro ekonomiku a společnost