Směřování k uhlíkové neutralitě do roku 2040 se neobejde bez radikální proměny energetického odvětví. Energetika, potažmo výroba elektřiny a tepla, je nejvýraznějším sektorem z pohledu emisí skleníkových plynů. Připadají na ní zhruba dvě třetiny emisí. Většina produkce oxidu uhličitého v České republice pochází ze spalování uhlí. Co nejrychlejší odklon od jeho těžby a spalování je proto základním předpokladem pro včasné zmírnění klimatické krize. Přechod na bezuhlíkovou energetiku je možný, s kroky k jeho dosažení se však musí začít co nejdřív.
Energetická transformace musí být ekologická a sociální, garantován musí být přístup místních obyvatel a obyvatelek ke spolurozhodování o budoucnosti těžbou postižených regionů, zabezpečení kvalitních a zdraví ani klima nepoškozujících pracovních míst. Skončit musíme s veřejnou podporou a investicemi do fosilních paliv. Naopak je potřeba finance v maximálně možné míře přesunout do podpory rozvoje lokálních zdrojů výroby energie z obnovitelných zdrojů (OZE), ze kterých budou profitovat lidé žijící v blízkosti těchto zdrojů.
Brzký odklon od uhlí není důležitý jen z pohledu snižování emisí CO2. Útlum těžby a adekvátní revitalizace území povedou k čistějšímu a zdravějšímu životnímu prostředí pro lidi žijící v (bývalých) uhelných regionech.
Při odklonu od uhlí se zároveň nemůže počítat s jeho dlouhodobým nahrazením zemním plynem nebo jadernou energií. Obě tyto energetické cesty s sebou nesou významná ekologická a ekonomická rizika. Atomová energie je předražená, může způsobit růst ceny elektřiny, vždy hrozí riziko havárie a navíc při ní vzniká nebezpečný radioaktivní odpad.1
Plyn je další fosilní palivo, jehož dopad na klima je spojený nejen se spalováním, ale i s úniky metanu při těžbě a transportu a v mnohých případech svou škodlivostí předčí uhlí.2
Naproti tomu cena energie z obnovitelných zdrojů neustále klesá, elektřina ze slunce je dokonce ze všech zdrojů v současnosti po započtení všech nákladů (včetně těch na výstavbu uhelných elektráren) nejlevnější.
KONTEXT: ZEMĚ UHLÍ A JÁDRA
Z uhlí se vyrábí 49% energie v České republice. Druhý největší podíl v energetickém mixu ČR, asi třetinový, má jaderná energie, následují obnovitelné zdroje a zemní plyn. Spalování uhlí u nás zároveň tvoří 42% emisí oxidu uhličitého.3 Těží se ve třech krajích – Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském, přičemž s ukončením těžby černého uhlí na Ostravsko-Karvinsku se počítá už v roce 2022.
Na kraje zasažené těžbou a spalováním uhlí nejvíce doléhá řada sociálně-ekonomických a ekologických problémů. Po těžbě zůstává znečištěné ovzduší a zničená krajina, které snižují kvalitu života v těchto regionech.4
Práce v dolech patří také k těm nejrizikovějším: mnozí horníci trpí chronickými zdravotními potížemi – dýchacími problémy, silikózou nebo onemocněními kloubů, šlach a nervů končetin – způsobených jejich dlouhodobým přetěžováním. U těžby uhlí však nejde jen o zdraví horníků, jeho spalování má u nás za následek přes 1 200 předčasných úmrtí ročně. Nejvíce ohrožené jsou nízkopříjmové skupiny.
Vládní programy na obnovu těžbou zasažených regionů existují. Program RE:START má za cíl investovat do proměny uhelných oblastí státní i evropské peníze. Forma investic však není koncepční a peníze netečou do klíčových opatření, ale do náhodných projektů, které mají často protichůdný efekt než ten, který by vedl ke spravedlivé transformaci regionů postižených těžbou.5 Velkou část z peněz na proměnu těchto regionů navíc získají velké firmy, často těžaři, kteří už tak mají nad uhelnými regiony moc.
Přechod na obnovitelné zdroje energie (OZE) bude náročným procesem. Je proto důležité přijít s koncepcí, která bude garantovat, že náklady tohoto procesu neponese chudší část společnosti. Kompenzovat nárůst cen energií bude potřeba pomocí státních zásahů, ať už nabídkou bezplatné rekvalifikace pro pracující z uhelného průmyslu, zajištění nízkých cen energií, tak také pomocí finanční podpory i v jiných oblastech, například v bydlení.
Současné plány vlády počítají při přechodu na uhlíkovou neutralitu s rozvojem dalších pro kapsy lidí a životní prostředí nebezpečných zdrojů energie: jaderných elektráren a zemního plynu. Ani jeden z těchto zdrojů není skutečnou alternativou k uhlí. Ruku v ruce se zastavením těžby a spalování uhlí musí dojít i k postupnému opuštění jejich využití. Jejich role ve spravedlivé transformaci by měla být omezená, a to jedině v přechodové fázi jako podpora pro rozšiřování obnovitelných zdrojů energie.
Ústup od uhlí a rozvoj obnovitelných zdrojů energie
Pokud se Česká republika chce zasadit o snížení rozsahu klimatické krize a dostát cílům Pařížské dohody (nebo je i předčít), musí co nejrychleji nastolit plán na úplný útlum těžby a spalování uhlí a současně připravit cestu pro hladký přechod na OZE. Tento proces se neobejde bez nové komplexní energetické koncepce a masivního investování do vývoje a výzkumu na poli OZE a také možností akumulace energie. Přechod na OZE je potřeba nastavit tak, aby na něm vydělali lidé, a ne energetické koncerny.
1. UKONČIT VÝVOZ ENERGIE DO ZAHRANIČÍ A ODSTAVIT VŠECHNY UHELNÉ ELEKTRÁRNY DO ROKU 2030
Uhelné elektrárny nyní vyrobí víc energie, než je její spotřeba v rámci ČR, a stát ji vyváží do zahraničí. Externality v podobě znečištěného ovzduší a krajiny však zůstávají v uhelných regionech. Je proto potřeba co nejrychleji ukončit export energie a společně s tím uzavřít ty nejšpinavější uhelné elektrárny do roku 2025. Postupný přechod na OZE a uzavření všech elektráren musí nastat do roku 2030. Tento rok je podle studií jak realistický, tak důležitý kvůli snižování emisí skleníkových plynů.
K brzkému ukončení využívání uhlí se zavázala většina států Evropské unie (Portugalsko 2021, Francie 2022, Slovensko 2023, Velká Británie a Španělsko 2024). Inspirativní je přístup Řecka, u něhož je podíl energie vyrobené z uhlí přibližně 50% (podobně jako u nás). Řecko se loni zavázalo ukončit dodávky energie z uhlí do roku 2028 a představilo jasný plán, jak toho chce dosáhnout.6
2. NASTARTOVAT ROZVOJ OZE
S nastartováním rozvoje obnovitelných zdrojů energie se mělo začít už před dvaceti lety, dnes již není možné ho oddalovat. Strategie jak na to již existují, následovat můžeme například střední scénář Komory OZE, tj. zajistit 22 TWh produkce v roce 2030. Dále je nutné zadat studii pro úplné zásobování ČR z obnovitelných zdrojů energie na renomovaném pracovišti, které se uvedenou problematikou dlouhodobě zabývá a publikuje v recenzovaných časopisech. Z veřejných zdrojů se musí alokovat dostatečný objem financí na výzkum a vývoj technologií OZE.
3. ZAVEDENÍ UHLÍKOVÉ DANĚ
Uhlíková daň je nástrojem, jak zahrnout negativní externality (dopady na životní prostředí, kvalitu ovzduší nebo klimatickou krizi) z využívání uhlí do jeho ceny. Daň by měla být progresivní, čímž by více zatížila největší znečišťovatele a luxusní spotřebu. Zavádět se musí postupně a musí ji doprovázet dobrá komunikace s občany. Výpadky z příjmů chudší části společnosti je nutné kompenzovat v jiných sférách života (dostupné bydlení, kvalitní veřejné služby zdarma, zdravé lokální a dostupné potraviny apod.). Nastavení uhlíkové daně musí respektovat možnosti a potřeby obyvatel a nesmí vést k prohloubení sociálních nerovností.
4. OKAMŽITÉ INVESTICE DO ROZVOJE AKUMULACE ELEKTŘINY A NASTAVENÍ JEJÍHO LEGISLATIVNÍHO RÁMCE
Pro rychlý přechod na obnovitelné zdroje energie bude potřeba masivně investovat do výzkumu a rozvoje technologií akumulace elektřiny, které zabezpečí stabilní přísun energie během celého roku. Investovat je potřeba do dlouhodobých akumulací typu power to gas, i těch krátkodobých, například přečerpávacích elektráren. Rovněž je nutné nastavit potřebný legislativní rámec, podporující a zvýhodňující rozvoj těchto technologií: akumulace by měla být kooptována do zákona o obnovitelných zdrojích a finančně by měly být podpořeny investice nebo prodej akumulované elektřiny.
Investice do rozvoje baterií má dobře nastavené Německo nebo Velká Británie. V Německu například funguje program, který pomáhá financovat projekty rozvíjející možnosti bateriové akumulace.7
5. PODPORA KOMUNITNÍ A DRUŽSTEVNÍ ENERGETIKY Z OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ
Decentralizace energetiky je klíčová, a to jak pro získání podpory pro přechod na bezuhlíkovou energetiku ze strany lidí, tak pro zajištění demokratického přístupu k energii. Sami lidé by měli mít možnost kontrolovat a profitovat na výrobě energií přímo v místě svého bydliště, například pomocí družstevního nebo obecního vlastnictví větrné či sluneční energie. Zisky z prodeje takovéto energie by následně zůstaly v místě a bylo by možné je investovat například do rozvoje sociálních služeb nebo jiných veřejně prospěšných činností.
Družstevní energetika je dobře rozvinuta například ve Španělsku, kde pro družstevní energetiku existuje dobrá legislativní podpora. Katalánské energetické družstvo Som Energia má téměř 55 000 členů a úspěšně se mu daří rozvíjet demokratické cesty pro obnovitelné zdroje.
6. ZAPOJOVAT VEŘEJNOST DO DEBATY O LOKALIZACI ENERGETICKÝCH ZDROJŮ A JEJICH VÝHODÁCH
Pro získání podpory veřejnosti k různým formám OZE je potřeba nastavit participativní procesy, které povedou k zvýšení informovanosti obyvatelstva a jejich možnosti určovat směr debaty a dalšího rozvoje OZE, z nichž budou mít následně možnost finančně i jinak profitovat.
O zapojování komunit do projektů rozvoje OZE dobře usiluje například Skotsko, kde vláda nabízí pro komunity, které se chtějí zapojit do budování větrných elektráren, různé typy podpory a má nastaveny procesy zapojování komunit do rozhodování o budoucí podobě OZE v jejich sousedství.8
7. PODPORA DOSTUPNOSTI OZE PRO DOMÁCNOSTI
Je potřeba připravit anebo rozšířit státní podporu pro rozvoj OZE pro domácnosti a poskytnout finanční prostředky ve formě dotací k instalaci fotovoltaiky anebo malých větrných elektráren. Nutné je také odstranit legislativní překážky, které znevýhodňují samovýrobce energie oproti energetickým koncernům. Stát či specializované firmy musí zajistit také technickou pomoc lidem, kteří chtějí obnovitelné zdroje instalovat pro vlastní využití.
Dobrým příkladem podpory domácností při zavádění OZE je Irsko. V roce 2018 zavedlo systém dotací pro instalaci solárních systémů pro domácnosti včetně baterií a kontrolních technologií. Tyto systémy musely splňovat parametry vhodnosti pro odběr domácností. Díky těmto dotacím se za necelé dva roky instalovalo 1 500 systémů a vzniklo 90 firem instalujících solární panely.9
8. PODPORA REKONSTRUKCE BUDOV DO BEZEMISNÍ A NÍZKOEMISNÍ PODOBY, PODPORA VÝSTAVBY NÍZKOEMISNÍCH A SOLARPLUS BUDOV
Velký podíl na spotřebě energie tvoří energeticky neúsporné budovy, v nichž dochází k velkým ztrátám energie. Je potřeba připravit štědře dotované programy pro renovaci budov, které budou motivovat obyvatele k rekonstrukci jejich domovů do pasivních standardů. Stát pak musí investovat do veřejných budov (školy, nemocnice, úřady) a v co nejkratší možné době snížit jejich energetickou náročnost na minimum. Podobně je potřebné nastavit pravidla pro výstavbu nových budov a povolovat pouze stavby v nízkoemisním, nulemisním nebo solarplus standardu. Ukázkou státní podpory pro ekologickou a bezemisní renovaci budov je například Taiwan, kde usilují o celostní přístup k udržitelnějším budovám a sídlům (zateplování a zastiňování budov, ozeleňování střech, instalace solárních panelů, systém zadržování dešťové vody atd.)
Podpora rychlého přechodu na OZE i na úrovni EU
9. ZAHÁJIT NA CELOEVROPSKÉ ÚROVNI JEDNÁNÍ O PŘEROZDĚLOVÁNÍ ENERGIE Z OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ
Potřebujeme opustit dogma národní energetické suverenity, které požaduje, abychom veškerou u nás spotřebovanou energii také vyrobili. Ani v případě fosilních paliv (dovoz plynu z Ruska), ani v případě jádra (dovoz uranu z různých částí světa) to již neplatí.
Spolupráce s dalšími evropskými státy, které mají pro výrobu obnovitelných zdrojů lepší podmínky než ČR, je podmínkou pro dosažení bezemisní energetiky. Nutné jsou proto investice do energetické infrastruktury, které propojí státy napříč Evropskou unií a pomůžou vychytávat případné výpadky u vnitrozemských států.
10.USILOVAT O PROSAZENÍ UNIVERZÁLNÍ CENY UHLÍKU A ZASAZOVAT SE O SYSTÉM UHLÍKOVÉ DOVOZNÍ DANĚ
V rámci systému emisních povolenek i mimo něj je nutné prosadit jednotný systém oceňování uhlíku, který by zahrnoval všechna hospodářská odvětví, včetně zemědělství. Česká republika by měla podporovat snahy Evropské unie o zavedení uhlíkového dovozního cla na evropské úrovni.
11. REFORMOVAT SYSTÉM EMISNÍCH POVOLENEK
Současný evropský systém emisních povolenek nevytváří dostatečný tlak na firmy ke snižování emisí skleníkových plynů. Nemůže být zároveň jediným nástrojem, jak tento tlak vyvíjet, je nutné doplňovat ho dalšími opatřeními, například uhlíkovou daní.
Opustit plány rozvoje jiných neobnovitelných zdrojů energie: zemního plynu a jádra
12. POSTUPNÝ ÚTLUM DOVOZU ZEMNÍHO PLYNU A JEHO NAHRAZENÍ OZE
Zemní plyn je také zdrojem skleníkových plynů. Ten má sice při spalování poloviční emise, ale při těžbě a transportu je jeho vliv na klimatickou změnu větší, než se dříve předpokládalo. Můžou za to zejména úniky metanu. Zemní plyn proto nesmí ve velké míře nahradit zdroje energie z uhlí. Jeho role při energetické transformaci by měla být přechodovou, a to pouze v omezené míře pro účely dočasného vykrývání obnovitelných zdrojů. Stát by neměl podporovat projekty výstavby plynové infrastruktury a měl by nachystat plán útlumu tohoto fosilního zdroje, který by neměl nastat později než v roce 2035. S postupným útlumem zemního plynu počítá vícero zemí, konkrétní plán má připravený například Velká Británie.
13. ZASTAVENÍ PLÁNU VÝSTAVBY NOVÝCH JADERNÝCH BLOKŮ A ROZUMNÉ ODSTAVENÍ JÁDRA
Současné vládní plány pro výstavbu dalších bloků jaderné elektrárny Dukovany (či případně i Temelína) nejsou uspokojivou náhradou za uhelné zdroje energie. Jedná se o finančně předražené projekty s dlouhým časem výstavby. Zkušenosti z jiných evropských zemí potvrzují, že v současnosti stavět nové jaderné zdroje je cestou do významných ekonomických i politických problémů, což se ukazuje například ve Spojených státech.
I bez případných komplikací, které lze očekávat, by byl nový zdroj v Dukovanech připravený až v druhé polovině třicátých let. My však potřebujeme utlumovat uhlí již nyní. Jaderná energie je v síti málo kompatibilní s technologií OZE, nehodí se proto pro vykrývání výpadků. Navíc vždy hrozí případné havárie a dosud není vyřešený problém s ukládáním nebezpečného radioaktivního odpadu. Nepotřebujeme stavět nové bloky jaderných elektráren. Naopak, je potřeba nechat dosloužit současné reaktory (Dukovany do roku 2035 a Temelín nejpozději do roku 2060) a v situaci, kdy bude dostatečná náhrada elektřiny v podobě OZE, je uzavřít ještě dříve.
GARANTKA A GARANTI KAPITOLY:
Jan Beránek,energetický expert
Kristina Zindulková, Masarykova univerzita
Oldřich Sklenář, Fakta o klimatu