Hnutí za občanskou svobodu, občanská iniciativa vzniklá z prostředí Charty 77, sepsalo v roce 1988 manifest Demokracii pro všechny.10 Ten začíná těmito slovy: „Vstupme do prostoru, k němuž lidé chovají všeobecnou nedůvěru vinou těch, kteří ho po desetiletí okupují svou diktaturou a svou nekompetentností. Tento prostor musí být rehabilitován. Politika se opět musí stát místem výrazu a uplatnění skutečných zájmů společnosti.“ Po více než třiceti letech je na místě položit si otázku, zda jsme tyto ideály dokázali naplnit.
Dnes již naštěstí nestojíme proti diktatuře jedné strany a jejího úřednického a bezpečnostního aparátu. Svobodu v dnešní době ohrožují ekonomické zájmové skupiny, které mají větší moc než vlády jednotlivých států.11 V některých případech usilují o celkové ovládnutí státu, což je příklad Andreje Babiše a jeho firmy Agrofert, jindy se zaměřují na strategické sektory, jako v případě snahy Daniela Křetínského nebo Pavla Tykače ovládnout energetiku, bankovní sektor či média. Díky ekonomické moci koncentrované ve svých rukou ohýbají veřejnou politiku ve svůj soukromý prospěch na úkor ostatních. Rostoucí nedůvěra společnosti vůči demokratickým institucím pramení mimo jiné i z toho, že na směřování společnosti má nepoměrně velký vliv úzká skupina privilegovaných.12
Pokud má být sociálně-ekologická transformace společnosti skutečně pro všechny, musí zároveň uzavřít propast mezi ekonomickými elitami, které řídí společnost, a obyčejnými lidmi, kteří mají na ovlivňování věcí kolem sebe jen malý vliv. Po třiceti letech pěstování demokracie přišel čas rozšířit ji do míst, kde dosud chyběla. Na pracoviště, do energetiky, ale třeba i do rozhodování o našem nejbližším okolí. Demokracii nelze zúžit jen na volby. Jejím nárokům musíme dostát v každodenním životě. Jen tak můžeme obnovit důvěru lidí ve svobodu a demokracii a zastavit štěpení společnosti do nepřátelských táborů stojících proti sobě. Proto s odkazem na Hnutí za občanskou svobodu říkáme, že je nejvyšší čas, aby do politiky vstoupila společnost sama, to znamená my všichni.
KONTEXT: DEMOKRACIE JE V KRIZI
Souběh klimatické, sociální a zdravotní krize přispěl k tomu, že zažíváme také krizi demokracie. Autoritářští populisté využívají mnohdy oprávněné naštvanosti lidí na elity a skrze tento hněv se snaží dostat k moci a rozložit demokratické instituce států.13 Za úpadkem demokracie je třeba vidět právě i frustraci lidí z vývoje ekonomického systému, který zvýhodňuje procento nejbohatších na úkor všech ostatních. V odpovědi na tyto frustrace bychom neměli dávat moc do rukou autoritářů, ale naopak požadovat více demokracie a zapojení lidí do rozhodování o politice. Fungování demokracie je nutné přenastavit tak, aby síla hlasu ve společnosti nesouvisela s velikostí bankovního konta či množstvím vlastněných akcií ve velkých korporacích.
Vyrovnání startovací čáry
1. OMEZENÍ VLIVU NEPOCTIVÝCH LOBBISTŮ A KORPORACÍ
Korporace vynakládají ročně stovky milionů korun na politický lobbing,14 který jim umožňuje účinně ovlivňovat politiku ve svůj prospěch. A to na všech úrovních. V České republice navíc lobbing nemá prakticky žádná pravidla, což přispívá k politické korupci. K omezení vlivu lobbistů může sloužit hned několik nástrojů, od zavedení povinného registru lobbistů i lobbovaných politiků (jako to již funguje například na úrovni EU)15 přes účinné nástroje zamezující střetu zájmů u politiků až po přímé regulace.16 V odůvodněných případech dává smysl zamezit možnosti styku lobbistů s politiky (například zástupců tabákových firem při jednání o regulaci kouření nebo zástupců fosilních firem při jednáních o řešení změny klimatu). Vliv lobbistů lze omezit také investicemi do expertního zázemí politických stran a podporou politických nadací a think-tanků. Příkladem může být Německo, kde fungující systém politických nadací pomáhá programové diskuzi uvnitř politických stran.
2. PRAVIDLA PRO VOLBY, POLITICKOU REKLAMU A KAMPANĚ
Ekonomickým elitám umožňuje jednodušší přístup k ovlivňování politiky také současné nastavení politické soutěže. Například štědrými sponzorskými dary si mohou získat přízeň politických stran, nákupem médií pak klid na práci. Je proto nutné nastavit pravidla tak, aby mezi ekonomikou a politikou existovala jasná nepřekročitelná čára. Pravidla pro politickou reklamu je potřeba přenastavit tak, aby se do veřejného prostoru dostaly i hlasy menších politických uskupení, potřebné je přísněji zastropovat maximální množství peněz na jednu kampaň a regulovat sponzorské dary politickým stranám.
3. MÉDIA BEZ OLIGARCHŮ
Součástí snahy zbavit politiku vlivu korporací by měla být i mediální reforma s cílem výrazně omezit vliv oligarchických skupin na mediální provoz. Média jsou v České republice vlastněna nejbohatšími oligarchy (Andrejem Babišem, Zdeňkem Bakalou, Danielem Křetínským, Ivo Valentou či finančními skupinami Penta a PPF). I kvůli oligarchizaci vlastnictví médií Česká republika každoročně klesá v Indexu svobody médií.17 Stát by měl vytvářet prostor pro vznik lokálních a komunitních médií (například pomocí dotací a pobídek), posílit veřejnoprávní média (ať už reformou a posílením jejich financování, či založením veřejnoprávního deníku) a přijmout zákony o střetu zájmu, které zamezí politikům a velkým ekonomickým hráčům vlastnit média.
4. KONEC DLUHOVÝCH PASTÍ
Exekuce přispívají k destabilizaci společnosti, nárůstu rozdílů mezi chudými a bohatými a vytváření sociálních problémů. Omezuje však také účast lidí na politickém rozhodování.18 S dluhovou pastí se potýká přibližně osm set dvacet tisíc lidí.19 Mnohdy nelegitimně, protože exekutorský zákon u nás umožňuje nesmyslně rychlý nárůst dluhů. Exekucemi také stát přichází o příjmy z aktivního života lidí a naopak narůstají náklady na sociální a zdravotní péči předlužených. Nutná je proto reforma, která zruší soukromé exekutory (jako například ve skandinávských zemích), zavede jejich místní příslušnost, výrazně usnadní oddlužení a nastaví jasná pravidla pro celý exekutorský sektor tak, aby čím dál méně lidí padalo do neřešitelných dluhových pastí. Snaha o usnadnění oddlužování je přitom trendem ve většině evropských zemí, včetně našich sousedů ze Slovenska, Rakouska a Německa.20
5. VZDĚLÁVÁNÍ K SEBEVĚDOMÉMU OBČANSTVÍ
Potřebujeme také zvyšovat sebevědomí lidí, které je podmínkou pro účast na rozhodování. Nezbytná je proto reforma vzdělávacího systému, aby jedním z jeho hlavních cílů bylo prohlubování kritického myšlení a zvyšování kompetencí i politické představivosti pro přímou účast na rozhodování. Je žádoucí zrušit také institucionální překážky zamezující lidem z chudších poměrů dosáhnout kvalitního vzdělání. Vzdělávání k sebevědomému občanství se však nemůže omezit pouze na školství, mělo by se týkat celé populace.
Podpora přímé demokracie
6. VEŘEJNÉ DIGITÁLNÍ PLATFORMY PRO PODPORU PARTICIPACE
Stát by měl na všech úrovních vytvářet veřejně vlastněné digitální platformy, které umožní lidem snadnější přístup k informacím a účasti na rozhodování. Digitální platformy mohou sloužit k větší participaci při rozhodování na obecní i celostátní úrovni, ale i pro jednodušší spojení mezi občany a politickou sférou. Inspiraci lze hledat například v Barceloně,21 kde podobný systém funguje na úrovni města, či případně z nápadů organizace Nesta.22
Lze také otevřít diskuzi o zavedení elektronických voleb. Rolí státu by pak mělo být, aby zajistil rovný přístup k digitálním platformám všem lidem a pomáhal vzdělávat ty, kteří s nimi neumí zacházet dostatečně. Digitální platformy je však potřeba vnímat pouze jako doplněk k setkáním a diskuzím mimo internet. Mimo jiné i proto, že internet a skladování dat mají významné dopady na životní prostředí23 — ať už se jedná o spotřebu elektřiny, závislost počítačů a mobilů na vzácných surovinách či nutnost stavět velká datacentra.
7. CELOSTÁTNÍ I OBECNÍ REFERENDUM VE PROSPĚCH LIDÍ
Jedním z důležitých nástrojů umožňujících lidem účast na rozhodování jsou bezpochyby referenda. Obecní referenda v současnosti fungují efektivně jen v menších obcích, naopak ve středních a větších městech svou úlohu nesehrávají.24
Nutná je proto reforma obecních referend spojená se zjednodušením jejich vyhlášení ve středních a velkých městech, stejně jako výrazné snížení povinného procenta účasti pro platnost referenda. Je také nutné zavést institut celostátního referenda, které bude moct rozhodovat o všech důležitých otázkách vyjma těch týkajících se základních lidských a občanských práv či otázek, které by mohly vést k destabilizaci celé společnosti (například zrušení daní).
Po vzoru Dánska pak lze testovat využití veřejně vlastněných digitálních platforem k usnadnění průběhu referend. Aby referenda fungovala a byla spravedlivá, je nutné také zavést pravidla pro politické kampaně a lobbing (viz body 1 a 2). Stát by měl zajistit objektivní informování o otázkách referenda. Inspirovat se lze například ve Švýcarsku, kde model referend na všech úrovních funguje.
8. OBČANSKÁ SHROMÁŽDĚNÍ
Umožnit lidem participovat na rozhodování je možné také zavedením institutu občanského shromáždění, které funguje například ve Francii, Kanadě nebo Nizozemsku.25 Účelem občanského shromáždění je na reprezentativním vzorku získat názor veřejnosti a na základě vnitřní diskuze přijít s řešením některých politických otázek. Navíc slouží i jako vzdělávací nástroj zvyšující kompetence lidí účastnit se politického rozhodování.
Členství v něm by bylo určeno losem, avšak reprezentativním výběrem s průřezovým zastoupením všech skupin společnosti (věkových, sociálních, podle dosaženého vzdělání atd.). Účastníci by pak dostali veškeré podklady od expertek na dané téma. Účast by byla placená, což by motivovalo k účasti a omezilo vnější tlaky. Výstupy mohou být vhodné například jako podklad pro rozhodování v referendu, o reformách volebního systému nebo legislativních návrzích pro obce, kraje či stát.
Samospráva otevřená lidem
9. VÍC FINANCÍ I PRAVOMOCÍ OBECNÍM SAMOSPRÁVÁM
Obce je potřeba bránit před centralizací rozhodování, a to zejména v oblastech jejich vlastního rozvoje, územního plánování a rozhodování o rozpočtech. Obce by měly mít větší pravomoce při určování podoby svého nejbližšího okolí. Posílit obce je nutné také prostřednictvím větší finanční podpory, a to jak přímo ze státního rozpočtu, tak například formou upravení rozpočtového určení daní.
10. PARTICIPATIVNÍ ROZPOČTOVÁNÍ A ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ
Obce potom mohou vytvářet nástroje, jak zapojit do rozhodování své obyvatele. Vhodným nástrojem může být například participativní rozpočtování, v rámci kterého by lidé rozhodovali jak o návrzích projektů navržených obcí, tak přímo občany. U nás participativní rozpočtování funguje například v Říčanech nebo Novém Městě na Moravě,26 avšak většinou se týká pouze nízkého procenta rozpočtu. Na městských a regionálních úrovních by lidé mohli rozhodovat alespoň o pěti procentech financí z rozpočtu. Metodami participativního rozpočtování by se pak rozhodovalo i o důležitých otázkách týkajících se rozvoje obce. Větší pravomoce by měli mít lidé také při územním plánování, k čemuž bude potřeba reformovat stavební zákon.
11. MĚSTSKÉ RADY OBČANŮ A OBČANEK
Po vzoru některých evropských měst by potom obce měly iniciovat vznik takzvaných městských rad občanů a občanek, které by sloužily jako platforma pro diskuzi mezi obecním zastupitelstvem a lidmi. Jejich členy by kromě vedení obce a zástupců městské části mělo být také velké množství lidí z jednotlivých institucí podílejících se na životě obce a zástupkyň sousedských rad (viz bod 12). Počet lidí i konkrétní složení by se stanovovalo na základě velikosti obcí.
12. ZAVÁDĚNÍ SOUSEDSKÝCH RAD
Sousedské rady zřizované na úrovních jednotlivých čtvrtí by měly fungovat jako nejnižší rozhodovací orgány v rámci samotných měst. Jejich účelem by mělo být rozhodovat o spravování jednotlivých sousedství, napomáhat rozhodování o záležitostech celé obce, ale i přispívat k soudržnosti komunit a učení se politickému rozhodování na nejnižší úrovni. Složení, velikost a struktura sousedské rady závisí na konkrétních podmínkách. Inspiraci pro fungování sousedských i městských rad lze hledat například v Barceloně.27
13. PODPORA SPOLKŮ A KOMUNITNÍHO ŽIVOTA
Na obecní i celostátní úrovni by stát měl vytvořit vhodné podmínky pro rozvoj spolků, komunit a zájmových sdružení občanů. Těm by pak měl usnadnit přístup do správních procesů a umožnit jim větší vliv na rozhodování o obecních i celostátních záležitostech.
GARANT KAPITOLY:
Jiří Guth, spolek Alternativa zdola